Site Overlay

Udržitelný rozvoj jako problém tržní koordinace – přístup ekonomie a práva

Abstrakt:

Snaha o zajištění trvale udržitelného rozvoje nabývá obvykle podoby politické regulace ekonomických procesů. Stále častěji se však objevuje názor ekonomů, že taková snaha o „regulaci shora“ je odsouzena k nezdaru. V příspěvku budou objasněny tyto výhrady a představen přístup multidisciplinárního směru ekonomie a právo, který spočívá v důrazu na smithovskou „regulaci zdola“ a roli podnikatele.

1. Úvod

Zajištění udržitelného rozvoje, a tedy kvality životního prostředí jako předpokladu pro rozvoj lidské společnosti, bylo po řadu let chápáno jako klíčový úkol vlády. Málokdo si uměl představit, že tohoto cíle mohlo být dosaženo skrze standardní fungování tržního mechanismu. Přístup mnoha ekonomů k problematice životního prostředí byl jen další ukázkou nedostatečné představivosti akademických teoretiků. Stejně jako Paul Samuelson po desetiletí tvrdil, že „podnikatelé nemohou se ziskem stavět majáky…”[1], až mu v roce 1974 odpověděl Ronald Coase historickou analýzou dokazující podnikání v této oblasti.[2] Jiný slavný ekonom a guru environmentálního hnutí  James Meade v roce 1952 napsal, že daně a dotace „musí být uvaleny” na majitele včelstev a pěstitele jablek, aby mohlo docházet k opílení sadů[3] – a ve stejné logice i veškerá ochrana životního prostředí musí být svěřena do rukou státu. Trvalo řadu let, než schopnost lidí řešit problémy externalit způsobem, který si Meade neuměl představit, ukázal ve své Bajce o včelách Steven Cheung[4] v přímé odpovědi na Meadeho „problém“. Od té doby se přístup teoretiků k ochraně životního prostředí změnil. Mnoho ekonomů si již uvědomilo, že každé tzv. „tržní selhání“, o kterém hovořili ekonomové poválečného mainstreamu, je ve skutečnosti „tržní výzvou“ a ziskovou příležitostí, která čeká na své řešení.

2. Význam ekonomie pro udržitelný rozvoj

Ekonomie je věda řešící obecně problémy plýtvání se zdroji. Jako taková je (obzvláště v kombinaci s právem) neobyčejně vhodnou disciplínou k řešení otázek souvisejících s neplýtváním přírodními zdroji, analýze motivací soukromého a „veřejného“ sektoru při ochraně přírodních zdrojů a problémů délky rozhodovacího horizontu decision-makerů. Ekonomické směry jako je teorie veřejné volby, ekonomie vlastnických práv, ekonomie a právo či rakouská ekonomická škola mají mnoho zásadních poznatků v této oblasti.[5] A nejde jen o změnu vnímání problémů udržitelnosti rozvoje ekonomickými teoretiky. Stále více „praktiků“ si začíná uvědomovat význam ekonomie a práva. Např. zakladatel Světové rady pro trvale udržitelný rozvoj (World Environmental Council for Sustainable Development) Stephan Schmidheiny v roce 1994 napsal:

… účinná, transparentní a spolehlivá vlastnická práva jsou nejen základními lidskými právy, ale též klíčovým nástrojem pro budování té věci, která se nazývá trvale udržitelný rozvoj.[6]

Význam ekonomického zacházení s přírodními zdroji je zjevný ještě v jiném aspektu. Řada studií dokazuje, že poptávka po kvalitním životním prostředí a neznečištěných přírodních zdrojích roste spolu s růstem příjmu jednotlivců. Tento vztah popisuje koncept nazvaný Environmentální Kuznetsova křivka (EKC). V první části křivky, tj. v části nízkého příjmu na hlavu až do bodu zlomu, roste spolu s nárůstem bohatství společnosti i degradace přírodních zdrojů. Pak se vývoj mění a životní prostředí se zlepšuje. Krueger a Grossman určili tuto úroveň, tj. bod zlomu EKC, při výši příjmu 8000 USD na hlavu.[7] Při růstu poptávky roste cena statku, která přitahuje nabízející. Tento mechanismus zajišťuje, že při růstu bohatství společnosti přibývá nabízejících statku čistého životního prostředí a jeho kvalita na daném území roste. Tento vývoj popisuje druhá (klesající) část EKC.[8]

Ekonomické využívání životního prostředí je tedy důležité ze dvou úzce spjatých důvodů. Nejenže je důležité snažit se omezit plýtvání (přírodními) zdroji, ale zároveň je důležité zbohatnout co nejdříve, aby bylo dříve dosaženo bodu zvratu EKC. Stát pomocí své environmentální regulace (regulace shora) samozřejmě může způsobit, že dojde ke zlepšení některých ukazatelů environmentální kvality (např. dotace na odsíření elektráren mohou způsobit pokles emisí Sox). Ekonom si ovšem musí uvědomit, že tyto prostředky nepadají z nebe. Jsou totiž vynakládány jen na úkor jiných, jednotlivci ve společnosti urgentněji pociťovaných problémů, k jejichž řešení nyní nebudou dostupné zdroje. Společnost tedy relativně zchudne. Jak ukázal Walter Eucken, společnost je komplexním mechanismem vzájemně provázaných řádů a harmonický vývoj je možný pouze při rozvoji všech jeho složek, nikoli rozvoji jedné jeho části na úkor druhé.[9]

Dále si uvědomme, jaké nástroje může vláda k regulaci použít – poplatky, daně, dotace, pokuty aj. Rozhodování o uvalení či neuvalení daně, o výši pokuty či dotace otevírá prostor pro korupci, která následně brzdí tvorbu bohatství společnosti. Rovněž samotný proces zavádění a vynucování regulací je nákladný a snižuje bohatství společnosti. Jen proces harmonizace legislativy týkající se životního prostředí s EU stojí Českou republiku ročně 1,1 procenta HDP.[10] Zavádění nástrojů ochrany ŽP, vynucování legislativy ŽP, korupční jednání, přerozdělování a samozřejmě i použité nástroje (daně, poplatky, dotace) snižují příjem společnosti a zpomalují posun po EKC k bodu zlomu. Brání tedy dosažení bodu, kdy lidé sami začnou mít o zlepšování životního prostředí zájem. Pokud jsou nástroje zaváděny až ve druhé části EKC, pak politika pouze byrokraticky provádí to, co ve svém vlastním zájmu dělají samotní lidé.

Jak ukazují empirické studie,[11] ekonomický rozvoj navíce způsobuje, že postupem času se díky lepší dostupnosti technologií bod zlomu EKC posouvá směrem doleva a znečištění začíná klesat při dosažení nižšího úrovně rozvoje, a navíc se celá EKC se posunuje směrem dolů, tzn. že pro každou úroveň HDP na hlavu je degradace životního prostředí nižší. Situaci znázorňuje následující obrázek.

Graf_5: Posuny EKC v čase

Argument, že pokud stát nezakročí, dojde k obrovskému znečištění životního prostředí, tak pozbývá na síle.

3. Mechanismy tržní koordinace

Podívejme se nyní podrobněji na podstatu procesů, ke kterým při snaze o koordinaci dochází. Častým argumentem proti působení trhu v oblasti životního prostředí je obava ze špatných úmyslů či špatných hodnot jednotlivých lidí, vlastníků jednotlivých částí okolního světa. I kdyby byla pravda, že někteří jednotlivci nemají ctnostné úmysly, nikterak z toho neplyne, že existuje „lepší“ alternativa. Již v roce 1944 vysvětlit nositel Nobelovy ceny za ekonomii F. A. Hayek ve své knize Cesta do otroctví, proč se v byrokratických politických strukturách „ti nejhorší dostanou nahoru“[12], a k podobným závěrům došla i během půlstoletí výzkumů značná část literatury teorie veřejné volby. Ovšem i když nerealisticky připustíme, že úředníci a politici jsou „dobří“ lidé  a mají ctnostné úmysly, tj. chtějí životní prostředí opravdu chránit, výsledek jejich snahy o neplýtvání (koordinaci shora) je nejistý. Tento problém znázorňuje následující schéma.

Vztah záměru a výsledku koordinace
  V ý s l e d e k
Z á m ě r 1. Koordinace (neplýtvání)2. Diskoordinace (plýtvání)
1. ZÁMĚR KOORDINOVAT (cílem je dosáhnout veřejného blahobytu)BYROKRATICKÝ MANAGEMENT (A)SOCIALISMUS (B)
2. NEEXISTENCE ZÁJMU KOORDINOVAT (cílem je dosáhnout soukromého zisku)ZISKOVÝ MANAGEMENT (C)TRAGÉDIE OBECNÍ PASTVINY (D)

Schéma zachycuje dvě možnosti záměru koordinovat (existence snahy o celospolečenskou koordinaci nebo její neexistence) a dvě možnosti výsledku – buď se záměr zrealizuje (koordinace bude dosaženo), nebo ke koordinaci nedojde. Cílem společenské organizace (a cílem snahy o ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj) je samozřejmě omezit plýtvání zdroji, tj. dosáhnout výsledku v prvním sloupci naší matice. Naopak nežádoucí je plýtvání, tedy sloupec druhý.

Z matice je zjevné, že žádoucího výsledku je možné dosáhnout dvěma způsoby (cílenou snahou koordinovat, ale i snahou o dosažení soukromého zisku) a také, že každý z těchto způsobů může vést k nežádoucímu výsledku. Podívejme se nyní na mechanismus společenských procesů v jednotlivých buňkách matice, abychom dokázali lépe zhodnotit možné způsoby dosažení trvale udržitelného rozvoje.

Buňka (A) představuje situaci, kdy v důsledku cílené snahy o dosažení koordinace tohoto cíle bude dosaženo. Jedná se o situaci, kdy byrokratický management, snaha o koordinaci shora, slaví úspěch. Obecná ekonomická teorie, výše zmíněná teorie veřejné volby a ekonomická teorie regulace poskytují řadu argumentů, proč je tento výsledek z technických či principiálních důvodů jen obtížně dosažitelný. K nejzásadnějším důvodům patří nemožnost racionální ekonomické kalkulace,[13] rozptýlenost informací,[14] problém motivací a dobývání renty či korupce.[15] Nejsou-li vyřešeny tyto výtky ekonomů, hrozí nebezpečí, že snaha o koordinaci shora vyústí v diskoordinaci – přesun do buňky (B). Typickým a limitním příkladem tohoto posunu je ekonomický rozvrat způsobený snahou o plošné plánování – socialismus, ale tytéž výsledky lze pozorovat i při snaze o socialismus (či intervencionismus) sektorový.[16] 

Veřejností často nepochopený[17] a ekonomy vyzdvihovaný mechanismus koordinace složitých společenských systémů se nalézá v buňce (C). Jde o mechanismus, jenž se do literatury zapsal nesmazatelně díky Adamu Smithovi.[18] Jedná se o jeho slavnou „neviditelnou ruku“ Boží Prozřetelnosti a tedy objasnění „nezáměrné koordinace“, koordinace zdola. Ekonomové strávili několik staletí vysvětlováním toho, jak výše uvedené problémy znemožňující koordinaci shora řeší cenový mechanismus, působení podnikatelů vedených snahou o dosažení zisku, disciplinující úloha ztráty atd. atd. Ekonomové zároveň patřili mezi hlavní skupinu společenských teoretiků, kteří si uvědomovali význam spojení „ekonomie“ s „právem“, především význam vlastnických práv. Jejich existence je totiž nutným základem pro dosažení koordinace a redukci plýtvání. Neexistují-li vlastnická práva, výsledkem „ekonomického“ chování jedinců je drancování přírody, které ve své limitní podobě ústí v tzv. tragédii obecní pastviny – tedy přesun z buňky (C) do buňky (D).[19]

Hospodářsko-politické vyústění výše nastíněné analýzy je zřejmé. Do té doby, dokud nebude nalezen způsob jak vyřešit problémy „regulace shora“, které znemožňují dosažení pozice v buňce (A) a vedou přesunu do nežádoucí buňky (B), je jedinou cestou k neplýtvání a trvale udržitelnému rozvoji posilování role vlastnických práv. To povede k omezování tragédií obecních pastvin  nejrůznějšího druhu (zmenšení počtu řešení typu (D))a nastolení řádu, koordinace a neplýtvání – dosažení buňky (C).

4. Závěr

V poslední době se stále více autorů stále většího počtu ekonomických škol snaží ukázat, že právě schopnosti smithovské koordinace zdola (možnosti dosažení buňky (C)) jsou mnohem větší, než se dřívější autoři domnívali. Toto přesvědčení je posilováno objevováním nežádoucích efektů mnoha politik a mnoha zákonů, jejichž cílem byl pravý opak – nastolení řádu a dosažení koordinace. Dobrý úmysl totiž nestačí. “Tvůrci práva, kteří nebudou chápat význam společenských procesů, které podporují neformální spolupráci, vytvoří nakonec svět, ve kterém bude zároveň více zákonů a méně řádu.“[20]


Literatura:

Adler, J.: „Rent Seeking Behind the Green Curtain“, Regulation, č. 4, 1996, str. 26–34

Anderson, T. – Leal, D.: Free Market Environmentalism,  Palgrave, 2001

Buchanan, J.: Politika očima ekonoma, Liberální institut, Praha, 2002

Cordato, R.: „Toward an Austrian Theory of Environmetal Economics“, The Quaterly Journal of Austrian Economics, sv. 7, č. 1, jaro 2004, str. 316.

Ellickson, R. C.: Order without Law, Harvard University Press, 1991

Eucken, W.: Zásady hospodářského řádu, Liberální institut, Praha, 2004

Hardin, G.: „The Tragedy of the Commons”, Science, č. 162, 1968, str. 1243–1248

Hayek, F. A.: „The Use of Knowledge“, American Economic Review, září 1945, str. 519–530

Lipka, D.: Vodní socialismus – výjimka, nebo pravidlo, studie Liberálního institutu, ke stažení na http://www.libinst.cz/etexts/lipka_voda.pdf, navštíveno 12/2005

Meiners, R.Yandle, B.: Jak common law chrání životní prostředí, Liberální institut, Praha, 2000

Michaels, P. – Urbanová, T.: The Infection of Science by Public Choice, CEI, prosinec 2003, ke stažení na http://www.cei.org/pdf/3786.pdf, navštíveno 4/2005

Mises, L. : Byrokracie, Liberální institut, Praha 2002

Mises, L.: Economic Calculation in the Socialist Commonwealth, Mises Institute, Auburn, 1990

Norberg, J.: In Defense of Global Capitalism, Cato Institute, Washington, 2003

Rothbard, M.: „Law, Porperty Rights and Air Pollution“ v idem: The Logic of Action II, Edwar Elgar, Cheltenham, 1997

Smith, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství a národů, Liberální institut, Praha 2001

Stern, D.: The Environmental Kuznets Curve, International Society for Ecological Economics,Rensselaer Polytechnic Institute, 2003, ke stažení na http://www.ecoeco.org/publica/encyc_entries/Stern.doc, navštíveno 3/2005

Šíma, J.: „Vzdělání a problém socialistického chaosu“ v Urbanová, T. (ed.): Vzdělání a trh, Liberální institut, Praha, 2004

Šíma, J.: Ekonomie a právo, Oeconomica, Praha, 2004

Thierer, A. a Crews, C. W. Jr.: What’s Yours Is Mine: Open Access and the Rise of Infrastructure Socialism, CATO Institute, 2003

United Nations Development Programme, United Nations Environment Programme, World Bank a World Resources Institute: World Resources 2002–2004: Desicions for the Earth, World Resources Institute, Washington, 2003

Urbanová, T.– Šíma, J.: Tržní přístup k ochraně životního prostředí, Oeconomica, Praha, 2004

Urbanová, T.: „Rizika státního managementu ochrany životního prostředí“, Konzervativní inštitút, Bratislava, 2005 (v tisku)

Urbanová, T.: Wildlife Protection: 30th Anniversary of Endangered Species Act, Environmental Economics, Policy and International Relations, VŠE, Praha, 2004

Yandle, B. Vijayaraghavan, M. – Bhattarai, M.: „Income and the Race to the Top“ v Anderson, T. (ed.): You have to Admit It’s Getting Better: From Economic Prosperity to Environmental Quality, Hoover Institution Press, 2004, s. 83108. 



[1] Samuelson, Paul: Economics, 6. vydání, 1964, str. 159.

[2] Coase, Ronald H.: „The Lighthouse in Economics”, Journal of Law and Economics, svazek 17, říjen 1974, str. 357–76.

[3] Meade, James E.: „External Economies and Diseconomies in a Competitive Situation”, Economic Journal, svazek 52, 1952, str. 54–67.

[4] Cheung, Steven N. S.: „The Fable of the Bees: An Economic Investigation”, Journal of Law and Economics, svazek 16, duben 1973, str. 11–33.

[5] Více v Urbanová, T. a Šíma, J.: Tržní přístup k ochraně životního prostředí, Oeconomica, Praha, 2004, str. 22-33.

[6] Citováno podle Morris Julian: The Political Economy of Land Degradation, Institute of Economic Affairs, 1995, str. 90

[7] Grossman, G. – Krueger, A.: „Economic Growth and the Environment“, National Bureau of Economic Research Working Paper, 4643, National Bureau of Economic Research, Cambridge, 1994, citováno v Norberg, J.: In Defense of Global Capitalism, Cato Institute, Washington, 2003, s. 229. Viz také Yandle, Vijayaraghavan a Bhattarai, 2004

[8] Existuje řada studií, které vypočítávají bod zlomu pro jednotlivé znečišťující látky, tj. na ose Y jsou namísto úrovně degradace životního prostředí emise SO2, CO2, kadmium, olovo, kácení lesů apod. Určují tak HDP na obyvatele, po jehož dosažení začne výskyt zkoumané látky klesat. Více viz Yandle, B.– Vijayaraghavan, M. – Bhattarai, M.: „Income and the Race to the Top“ v Anderson, T. (ed.): You have to Admit It’s Getting Better: From Economic Prosperity to Environmental Quality, Hoover Institution Press, 2004, s. 83–108, nebo viz Stern, D.: The Environmental Kuznets Curve, International Society for Ecological Economics,Rensselaer Polytechnic Institute, 2003, ke stažení na http://www.ecoeco.org/publica/encyc_entries/Stern.doc, navštíveno 3/2005

[9] Více viz Eucken, W.: Zásady hospodářského řádu, Liberální institut, Praha, 2004

[10]Výpočet pro Slovinsko se pohybuje kolem 1,6 % HDP ročně a pro Polsko dokonce 3,2 % HDP ročně. Celkové náklady přizpůsobení jsou odhadovány pro Estonsko na 70,4 % HDP v roce 2001! Více Evans, T. – Gabb, S.: The Cost of European Environmental Regulations in the Accession Countries of Central and Eastern Europe, Centre for the New Europe, ke stažení na http://www.cne.org/pub_pdf/2004_12_00_cost_of_enviro_regs.pdf, navštíveno 4/2005, str. 16

[11] Viz např. studie Světové banky World Development Report 1992: Development and the Environment, Washington, World Bank, 1992, citováno v Norberg, J.: In Defense of Global Capitalism, Cato Institute, Washington, 2003, s. 231

[12] Hayek, F.A.: Cesta k nevolnictví, Občanský institut, Praha, 1991, kap. X

[13] Více viz Mises, L.: Economic Calculation in the Socialist Commonwealth, Mises Institute, Auburn, 1990

[14] Hayek, F. A.: „The Use of Knowledge“, American Economic Review, září 1945, str. 519–530,

[15] Urbanová, T.: „Rizika státního managementu ochrany životního prostředí“, Konzervativní inštitút, Bratislava, 2005 (v tisku)

[16] Viz  efekty vodního socialismu,  infrastrukturního socialismu, školského socialismu…..

Viz např. Lipka, D.: Vodní socialismus – výjimka, nebo pravidlo, studie Liberálního institutu, ke stažení na http://www.libinst.cz/etexts/lipka_voda.pdf, navštíveno 5/2005;  Thierer, Adam and Crews, Clyde Wayne Jr.: What’s Yours Is Mine: Open Access and the Rise of Infrastructure Socialism, CATO Institute, 2003; Šíma, J.: „Vzdělání a problém socialistického chaosu“ v Urbanová, T. (ed.): Vzdělání a trh, Liberální institut, Praha, 2004.

[17] Viz například monumentální shrnující publikaci Mises, Human Action

[18] Více v Smith, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství a národů, s. 1518, Liberální institut, Praha 2001

[19] Viz klasický text Hardin, G.: „The Tragedy of the Commons”, Science, č. 162, 1968, str. 1243–1248. Viz ale také kritiku Hardina a vyzdvižení přínosu Ludwiga von Misese v Šíma, J.: Ekonomie a právo, Oeconomia, Praha, 2004

[20] Ellickson, R. C.: Order without Law, Harvard University Press, 1991, str. 286.