Právníci a ekonomové spolu ve světě mluví – více než půlstoletí, systematicky a skrze samostatnou disciplínu, jež oba světy zkoumání společnosti propojuje. V České republice se tomu děje zatím bohužel jen částečně. Nová kniha Ekonomický přístup k právu má zasloužené ambice tuto skutečnost změnit. Nejde o učebnici, ale mnohavrstevnatou procházku světem na pomezí práva a ekonomie. Autoři chtějí čtenáře zjevně pestrostí témat nalákat ke čtení a k zamyšlení. Poskytují vhled do způsobu myšlení právníků i ekonomů a poukazují na odlišnosti, ale též podobnosti jejich přístupů, aby mohli ukázat na prostor pro vzájemné obohacení jednotlivých disciplín a následné lepší pochopení společenských problémů. (kap. 1) Značné úsilí věnují vyvrácení mýtů, které panují o ekonomii mezi právní komunitou (jež se brání cizím vlivům více, než ekonomové vlivu práva), a vysvětlují, že ekonomie není věda o penězích a nespoutaných atomizovaných egoistech, nýbrž představuje propracovaný přístup k lepšímu pochopení společenských institucí, jejich vnitřního fungování a jejich vlivu na životy lidí. (kap.3) Bez porozumění alespoň základním konceptů Law and Economics, jako jsou ekonomické incentivy v mnoha svých podobách, transakční náklady, Coasův teorém či bez chápání různých pojetí efektivnosti, nelze prostě řadě společenských jevů porozumět. (kap. 4)
Autoři správně připomínají domácí historii společné výuky práva a ekonomie (kap. 7), aby se vyhnuli nesprávnému – jakkoli však častému – argumentu, že ekonomická výbava studentů práv, normotvůrců, ale i soudců, představuje jakýsi cizorodý import ze Spojených států a pro našince je vesměs zbytečná. Je samozřejmě pravdou, že existují významné rozdíly ve fungování systému spravedlnosti i rozdíly v právní kultuře mezi Evropou a USA, jež komplikují přímý přenos některých závěrů Law and Economics z kontinentu na kontinent (autoři je pečlivě rozebírají v kap. 6 a stranou nenechávají takové věci jako je kariéra soudců a jejich volnost rozhodovat nebo role akademických institucí), faktem však zůstává, že naše právnické fakulty zaspaly dobu po listopadu 1989 a (např. na rozdíl od Polska, kap. 8) významněji nenavázali ani na své tradice společných vazeb práva a ekonomie ani na vývoj posledního půlstoletí v zahraničí.
Proto bylo v České republice povědomí o mezioborovém přístupu k ekonomii a právu šířeno v minulém dvacetiletí převážně ekonomy a právníci zůstávali vesměs ekonomií a směry řadícími se k Law and Economics nedotčeni. Jelikož, jak ukazují výzkumy, mají ekonomové všude na světě pro-tržnější pohled na svět a roli vlády než obecná populace (včetně právníků), vznikl – právě díky této neznalosti závěrů ekonomické vědy a moderním debatám – mezi českými právníky mnohdy mylný dojem, že Law and Economics je jakási ideologická zástěrka pro prosazování liberálních postojů. (Autoři tento jev trefně popisují na hodnocení analýz Richarda Epsteina profesorem Pavlem Holländerem, jehož pobuřují některé Epsteinovy závěry, jež však nevyvrací, pouze ideologicky nálepkuje a šmahem odmítá jako nepřípustné.) Jakkoli se autoři ve své knize sami občas neubránili nemístnému míchání politické filosofie do typologie ekonomických přístupů (viz označení „rakouští libertariáni“; možná i kvůli tomu pak mylně zařazují „chicagského“ profesora Davida Friedmana mezi rakouské ekonomy – on ne každý liberál či libertarián je rakouským ekonomem, a ne každý rakouský ekonom je liberálem), správně poukazují na – pro mnohé možná až překvapivou – pestrost v přístupech k ekonomické analýze práva. (kap.5). Čtenář se tak dozvídá, že vedle chicagského přístupu, který nyní (spolu)tvoří hlavní proud, máme řadu institucionálních i behaviorálních přístupů, teorii veřejné volby, konstituční ekonomii nebo přístupy evropské provenience jako jsou německý ordoliberalismus, škola francouzského harmonismu či rakouská škola v čele s Misesem a Hayekem. V rámci těchto přístupů, jak autoři objasňují, se vedou vědecké spory (o pojetí efektivnosti, o schopnosti definovat společenský blahobyt, o významu konkurence a podnikatelství, o přípustnosti monopolu, o implikacích informační asymetrie apod.) s dalekosáhlými praktickými dopady na podobu systémů dodávajících zdravotní, vzdělávací, sociální a jiné služby, včetně „služeb dodávání spravedlnost“. (Rizika vyplývající z neporozumění ekonomii objasňují autoři na příkladech české podoby hodnocení dopadů regulací – RIA – a na analýze vybraných rozhodnutí domácích i zahraničních soudů v závěrečných kapitolách 9 a 10).
A je to až výsledek analýz ohledně výše uvedených sporů o rozsah a formu fungování tržních vztahů a podobu nastavení právního rámce, který konkrétní badatele vede k přijetí či odmítnutí konkrétního (např. reformního) kroku, jehož následné prosazování posouvá společnost směrem k „liberálnímu“ či „sociálně-demokratickému“ ideálu v mnoha jejich podobách. Law and Economics ani její jednotlivé přístupy proto nemají ideologickou nálepku, ale jsou nástrojem analýzy. Překračují hranice úzké specializovanosti, obohacují a pomáhají nám chápat složité společenské procesy a předcházet chybám z nevědomosti. Díky Broulíkově a Bartoškově knize získávají čeští právníci i ekonomové dlouhý seznam důvodů, proč spolu zase mluvit. Snad až příště do Prahy znovu přijedou světově proslulí představitelé ekonomického přístupu k právu Guido Calabresi, Richard Epstein nebo Boudewijn Bouckaert, nezůstanou, tak jako v minulosti, v obležení ekonomů, ale dostane se jim zasloužené pozornosti i české právnické obce.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v časopise Právní rozhledy, č. 9/2016