Život mimo dosah státu – i anarchie vytváří řád
Poválečná ekonomie byla značně sterilní vědou – ambiciózní, formalizovaná, leč často bez smysluplného vhledu do fungování reálného světa. Proto se do ní začaly vracet přístupy, jež jí začaly opětovně propojovaly s ostatními společenskými vědami, v první řadě s právem. V 60. letech vznikla v několika odnožích disciplína právo a ekonomie a v následujícím půlstoletí se mohutně rozvíjela. Dnes jsme svědky dalšího kroku. Od práva mísícího se s ekonomií (law-and-economics) se řada autorů posouvá ke studiu situací, kde klasická podoba panství práva neexistuje (lawlessness-and-economics). Autoři se zaměřují na studium vzniku řádu a mechanismů rozvoje v podmínkách anarchie; někdy proto, že se existující vláda rozpadla (příklad Somálska); někdy proto, že stará vláda byla odstraněna zahraniční intervencí a nová nezačala plnohodnotně fungovat (příklad Iráku); někdy proto, že se část obyvatelstva rozhodla řešit své konflikty mimo autoritu státu (příklad židovských obchodníků s diamanty); a někdy proto, že se část obyvatelstva rozhodla vytvořit komunity, které existující vlády nerespektují a bojují s nimi – a to je téma knihy Petera Leesona , profesora na George Mason University, Neviditelný hák, která zkoumá fungování plovoucích pirátských společností. Téma na první pohled čistě historické, neaktuální. Takové hodnocení by však bylo zcela mylné. Leeson, vzděláním ekonom, díky svému přístupu analytického narativu jednak vysvětluje chování pirátů, jež pro čisté historiky bez znalosti ekonomie vypadalo jako paradox; na druhou stranu staví paralely se současnými problémy, takže objasňuje řadu mýtů dnešní politiky. A navíc ukazuje, že ekonomie může být zábava!
Řád jako důsledek sledování vlastního zájmu
Koncept neviditelné ruky trhu umožnil Adamu Smithovi vysvětlit, jak anarchie výroby, kdy každý výrobce usiluje pouze o vlastní dobro vede k všeobecnému blahobytu. Ovšem i když hovoříme o parazitických (tj. přerozdělovacích) aktivitách, oproti aktivitám produktivním, musíme být vybaveni ekonomickým stylem myšlení (to platí pro aktivity pirátů minulosti i vlád současnosti). I zde totiž sledování vlastního zájmu vede k nezamýšleným efektům, jimž bez znalosti ekonomie nelze porozumět.
Zlatou éru pirátství datujeme mezi roky 1670-1730 a máme co do činění s několika tisíci lidmi (což v dobrých letech představovalo 15 procent královského britského námořnictva). Ti se rozhodli „vyhlásit válku celému světu“. Takto ambiciózní počin vyžadoval každodenní řešení řady problémů způsobem, jenž dával šanci na úspěch. Musela vznikat pravidla chodu pirátských společností, musel být řešen problém, kterému ekonomové říkají problém kolektivní akce. Řada lidí musela jednat koordinovaně, okamžitě, a tak vznikla potřeba vůdce(vlády). Jeho existence dodávající akčnost jednání však vytváří nebezpečí zneužití moci. Problém, jemuž čelí nejen piráti. Potřeba vlády však není totéž co potřeba státu, monopolu na výkon spravedlnosti financovaného z povinných plateb. Piráti zvolili vládu, nikoli „stát“. A vskutku „zvolili“, jak dokumentuje Leeson v kapitole 1 Ekonomie pirátské demokracie; v dobách, kdy volební právo v legitimních společnostech bylo výjimečné, pirátské společnosti volební právo garantovaly. Ke zvolení kapitána byla třeba jednomyslnost, pro méně důležité záležitosti vládnutí, postačovala většina. Kapitán však nebyl neomezený vládce. Mohl být (a doložitelně mnohokrát byl) jednak demokraticky zbaven postu, dále byl také omezován „pirátskými ústavami“ (jimž se věnuje kap. 2). Dělba moci na přelomu 17. a 18. století opět nebyla v legitimních společnostech, na rozdíl od společností pirátských, běžnou věcí. Pro ekonomy očekávaná, ovšem pro mnohé překvapivá je skutečnost, že mezi pirátskými ústavami docházelo k harmonizaci – nikoli shora díky existenci pirátského komisaře či krále, ale v důsledku konkurence, tedy zdola.
Pirátský sociální systém
Anarchický pirátský řád ovšem vykazoval i další zajímavé vlastnosti, jak ukazuje kap. 7 Ekonomie pirátské tolerance. Na jedné straně motivoval k aktivitě každého člena dle pravidla „no pray, no pay“ (kdo neloupí, ať nejí), a nedotoval – na rozdíl dnešních sociálních systémů – nečinnost. Na druhou stranu však nebyl asociální. Z lupu vytvářel „sociální fond“, ze kterého v boji zraněným následně rozděloval dle jasných pravidel „sociální dávky“.
Co se týče rozdělování lupu, bylo samozřejmě progresivní, tj. kapitán a členové „vlády“ měli větší podíl. Zajímavé ovšem je, že rozdíly ve mzdách byly menší v anarchických pirátských společnostech než na běžných obchodních lodích plujících pod státní vlajkou. Oproti státním obchodním lodím byla na pirátských lodích také mnohem menší diskriminace. Piráti černé pleti měli vesměs hlasovací právo a dostávali se do „vedoucích pozic“. To bylo na obchodních lodích i v legitimních společnostech té doby něco nevšedního. Všechny tyto výdobytky nebyly výsledkem vyšší uvědomělosti pirátských společností, ale důsledkem ekonomického tlaku a jednání ve vlastním zájmu. Otázka „rovného zacházení“ je ilustrativní. Diskriminovat na základě předsudku je totiž velmi nákladné. Znevýhodňuje všechny, kdo by se k diskriminaci chtěli uchýlit. Ze stejného důvodu, proč je pro majitele basketbalového klubu důležité, kolik kdo dá košů, a ne jaké je kdo barvy pleti, je pro pirátskou společnost důležité, aby „skórovala“ nejvíce krát. Diskriminovat si může dovolit bez velkých obtíží pouze stát, který zvýšené náklady a neefektivnost přenese na daňové poplatníky. Majitel basketbalového oddílu, legitimní soukromá firma nebo „pirátská firma“ si nic takového dovolit nemůže. Brzy by totiž skončila.
Pirátské PR
Lebka a zkřížené hnáty je, jak ukazuje autor v kap. 4, jednou z nejznámějších obchodních značek. Dobře zapamatovatelné, nesoucí jasný vzkaz: krvelační, ničeho se neštítící společenští vyvrhelové; chcete-li si zachránit život, nebojujte, vzdejte se. Přesně takové očekávání snižovalo náklady pirátského podnikání. Čím více posádek obchodních lodí toto pochopí, tím lépe. Kdo nepochopí a bude se bránit, bude mučen. Užitečná iluze, kterou je třeba (v zájmu podnikání) budovat, občas podpořit činy, ale především mít dobré „PR“ – a to, jak dokládá Leeson v kap. 5 Ekonomie pirátského mučení, piráti ovládali. Stáli za články v novinách a i jinak aktivně šířili svou pověst hrdlořezů, aktivně budovali „značku“.
V zájmu spravedlnosti
Navzdory tomu, že většina členů jejich posádek – jak dokládá kap. 6 Ekonomie pirátského odvodu – na pirátské lodě přicházela dobrovolně (povinně odvedení totiž nebojují s patřičným nasazením nejen ve státních armádách, ale ani na pirátských lodích), piráti často sehrávali „divadlo“ zajetí námořníků, což občas fungovalo jako polehčující okolnost pro soudce v případě zajetí pirátů, kteří tak mohli tvrdit, že na lodích byli nedobrovolně. Piráti také přispívali ke zlepšování vztahů na obchodních lodích nejen tím, že sami nabízeli rovné zacházení, co se týče zaměstnávání černochů i odměňování, ale také trestáním tyranických kapitánů obchodních lodí. Ti totiž nebyli jako pirátští kapitáni odvolatelní posádkou, a zneužívání jejich moci nestálo téměř nic v cestě; byli přinejmenším po dobu plavby v postavení neomezených vládců. Tento typ spravedlnosti nebyl jistě bez chyb, ale strach, že někdo z pirátské lodi bude bývalou obětí násilných kapitánů, měl pozitivní účinky.
Když inovace nestačí
Zlatá éra pirátství však skončila, když vláda změnila zákony a začala věnovat na boj s piráty více zdrojů. Piráti na tyto změny reagovali inovacemi v rámci svého podnikání, ovšem to bylo málo. Nikdy nezareagovali způsobem, jakým na změnu legislativy reagují novodobé firmy. Jak připomíná prof. Leeson, tomuto způsobu se říká „dobývání renty“, tj. přesměrování svého úsilí od poskytování kvalitních služeb zákazníkům k úsilí o manipulaci politiky ve vlastní prospěch. Dnes, v éře velké vlády dosahují tyto výdaje soukromých firem miliard dolarů. Piráti však na „politický trh“ nevstoupili.
Horizontální právo
O pirátech z přelomu 17. a 18. století bychom tedy měli vědět nejen to, že k nim po nějakou dobu patřil i Thomas Paine, jedna z klíčových osobností stojících u vzniku USA, ale především to, že jejich společenské uspořádání ukazuje na schopnost vytvořit pravidla a řád při absenci státu. Pirátská zkušenost nám ukazuje, že není potřeba antidiskriminační zákon, aby byly odpovídajícím způsobem zastoupeny mezi pracovníky či manažery příslušníci menšin, že není třeba parlament, aby existovaly zákony proti krádeži nebo nebezpečnému chování; že není třeba listina základních práv, aby existovalo všeobecné hlasovací právo. Smithovská neviditelná ruka, neboli rozhodování ve vlastním zájmu, může tyto veledůležité věci poskytnout. Právo totiž může být horizontální, může vyrůstat a vznikat spontánně. To platilo pro piráty před třemi staletími stejně jako dnes.
THE INVISIBLE HOOK: THE HIDDEN ECONOMICS OF PIRATES
AUTOR: Peter T. Leeson
VYDAL: Princeton University Press, Princeton a Oxford, 2009
ROZSAH: 271 stran
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v časopise Euro 25/2010