Jak byste hodnotil ekonomickou část studie Evropské komise?
Ekonomická část studie v podstatě hodnotí, do jaké míry koresponduje regulace naší ekonomiky s regulací obvyklou v Evropské unii, respektive do jaké míry odpovídá stav zásahů státu do naší ekonomiky tomu, jaký by si ho přála vidět Evropská komise. Zpráva nevypovídá nic o ekonomické vyspělosti, či o životní úrovni našich občanů, ale pouze o míře regulace a byrokratizace ve srovnání se zbytkem Evropy. Zpráva tedy většinou hovoří o tom, v jakých oblastech česká vláda reguluje hospodářství méně než by vyhovovalo evropským úředníkům a politikům.
Myslíte si, že je tato zpráva objektivní?
Domnívám se, že objektivní je. Skládá se z podrobného výčtu zákonů, které byly schváleny v minulém období. Zpráva je v tomto směru velmi pečlivá a detailní. Tím ovšem nepotvrzuji správnost těchto regulací, ani neříkám, že by tyto regulace přispěly nějak ke zvýšení životní úrovně občana České republiky, spíše naopak. Znovu bych rád zdůraznil, že ono tolik diskutované umístění naší republiky nevypovídá nic o ekonomické úrovni, ale čistě o míře regulace. A v mnoha případech této regulace máme méně než by si představovala EU, je na tom něco špatného?
Jsou ale tyto parametry, to znamená míra regulace ekonomiky, tou správnou hodnotící kategorií?
Žádní úředníci nikdy nemohou změřit konkurenceschopnost ekonomiky! Sama teorie, která stojí za logikou porovnávání regulací je cosi, co ekonomie vyvrátila asi před dvěma sty lety. Evropští politici a úředníci to ale stále nevzali na vědomí a stále si myslí, že země chudší nemůže obchodovat se zemí bohatší do té doby, dokud nebude mít stejný stupeň regulace trhu. To je ovšem nesmysl. Podnikatelé, kteří v ČR a v EU dnes a denně uzavírají obchody a investují, ukazují, že je vůbec nezajímá názor bruselských úředníků na „konkurenceschopnost trhu“- kdyby úředník rozuměl trhu, byl by podnikatelem, a nikoli úředníkem!- ale možnost objevovat ziskové příležitosti, které navzdory všem regulacím stále existují. Mnoho potenciálních drobných podnikatelů je znepokojeno zákony schválenými v poslední době, jež jim brání při zakládání nových firem. Zde jde především o nový dlouhý seznam profesí, pro něž jsou nutným předpokladem koncese a státní povolení. Mnoho občanů musí sáhnout při koupi dovolených hlouběji do kapsy kvůli novému zákonu o cestovních kancelářích, který ukládá povinnost pojištění každého zájezdu, ať už si to zákazník přeje, či nikoli, atd. atd. Všechny tyto regulační zákony, které komplikují lidem život, ovšem Evropská komise pochválila (!), takže pokud je někdo nespokojen s politikou socialistické vlády a s jejími regulačními kroky, musí být rád, že nás zpráva nechválila více.
Obsahuje zpráva EK vůbec i něco jiného, než je výčet regulačních kroků? Mám teď na mysli ekonomické ukazatele.
Tyto ukazatele obsahuje zpráva pouze v příloze. Zpráva jako taková je ale pouze seznamem dostatečných či nedostatečných regulací. Všechny udávané ukazatele jsou samozřejmě produkty korektní analýzy, ale jejich interpretace je mnohdy velmi pochybná. Zřejmě nejlépe si to můžeme ukázat na konkrétním případě. V části věnované lidským právům se konstatuje, že ženy jsou zhruba o čtvrtinu hůře odměňovány jako muži, což je bráno jako důkaz diskriminace žen v Čechách a porušování lidských práv. To je ovšem příliš ukvapený závěr. Z uvedeného čísla nic takového neplyne. Nikdo se ale nezajímá o hledání logického vysvětlení, zda je vůbec možné konstatovat na základě mzdového srovnání, že u nás dochází k diskriminaci na základě pohlaví. Přitom každý reálně uvažující ekonom by vám řekl, že tohle je absolutní nesmysl. Podnikatelé na trhu práce dennodenně v důsledku konkurence odhalují “nespravedlnosti“ v odměňování a z každého takového odhalení mají zisk. Na trhu práce proto existuje nepřekonatelná tendence k tomu, aby lidé byli za stejnou práci odměňováni stejně. Pokud dochází k mzdové diferenciaci mezi pohlavími, tak je to skutečně pouze otázka pracovní výkonnosti, a ne žádné diskriminace. Evropská komise ovšem navrhuje tuto situaci „řešit“ přijetím speciálního zákona, který by uzákonil stejné odměňování mužů i žen. Pro obyčejné lidi, kteří si klepou na čelo, když slyší o nejrůznějších projevech pozitivní diskriminace známé z USA, by takovéto snahy o nové státní zásahy do českého trhu práce měly být velkým varováním.
Jsou výhrady, které ve zprávě zazněly, závazné pro náš vstup, anebo se jedná pouze o to, jak by nás v Bruselu nejraději viděli?
Myslím si, že zpráva realisticky posuzuje stav připravenosti na vstup do EU, neboť o tomto vstupu rozhodnou politici těchto zemí právě na základě splnění kritérií, která byla stanovena zeměmi Evropské unie jak pro Českou republiku, tak i pro další kandidátské země. Požadavky “Bruselu“ jsou tedy smysluplné ve vztahu k cílům, kterých evropští politici chtějí dosáhnout. Rozbor požadavků a analýza jejich dopadu ale jasně ukazuje, že existují pouze dvě cesty – cesta do Evropské unie spojená se silnou státní regulací, nebo možnost obnovit svobodné fungování trhů, což je se vstupem do EU neslučitelné.
Evropská unie je údajně založena na čtyřech svobodách pohybu: pracovní síly, zboží, služeb a kapitálu. V praktické rovině se nicméně ukazuje, že všechny tyto svobody platí pouze nominálně, pouze na papíře. Jde pouze o propagandu a orwellovský newspeak. Tzv. svoboda pohybu začíná existovat, až poté, kdy regulace, licencování a harmonizace odstraní důvody pohybu ať již osob, zboží, kapitálu, či služeb. Takže kupříkladu se zbožím se bude volně obchodovat, až si všechny druhy zboží budou natolik podobné, a budou splňovat takové parametry, že tento pohyb nebude mít prakticky smysl. Ve svém souhrnu mají všechny tyto regulace, ať již regulace v cestovním ruchu, v pohybu kapitálu, či v mobilitě pracovní síly za úkol zabránit v realizování deklarovaných svobod. Mají vytvořit podmínky, které odstraní důvody onoho pohybu. Jde o čiré pokrytectví.
Nejednalo by se ale prakticky o likvidaci trhu jako takového, pokud by se zrušila základní podmínka jeho existence, a tou je konkurence?
Problém je v tom, že svobodný trh v očích evropských úředníků neznamená volný vstup do odvětví, svobodu podnikání, svobodu uzavírat kontrakty. Oni naproti tomu hovoří o takzvaném parametrizovaném trhu, což bych označil za pokus o centrální plánování a socialismus zadními vrátky.
Jestliže jsme kritizováni za nedostatečnou regulaci ekonomiky, existují ve zprávě například i slova chvály za některá liberalizační opatření?
Jsme chváleni např. za odstátňování bank. Ani to ale nelze nazvat liberalizací v jejím skutečném smyslu. Naopak jsme vybízeni k větší regulaci nejrůznějších oblastí. Týká se to například vyzývání k přizpůsobení naší politiky televizního vysílání požadavkům evropských zájmových skupin, doporučení Komisi pro cenné papíry přijmout více úředníků, kteří by tak mohli více regulovat trh, tj. omezovat podnikání, či příkazu urychleně zrušit duty-free shopy (tj. zvýšit daně). Na druhé straně je tam pár výzev, se kterými musím souhlasit, a ty se naopak týkají otevření trhu. Jedná se konkrétně o telekomunikace a oblast energetiky. I přes omezené vnímání trhu, jaké mají bruselští úředníci, jsou tyto oblasti kritizovány, a toho by se měli naši pravicoví politici chytit a tlačit v tomto směru na naši vládu, aby deregulaci v těchto odvětvích urychlila. Nicméně musím zdůraznit, že cílem EK není tyto oblasti zcela liberalizovat, tj. otevřít trh. Oproti dnešní situace je ovšem i umožnění fungování zmrzačeného trhu positivním krokem.
Jak tedy vidíte perspektivu EU?
EU je megalomanským pokusem politiků o politickou centralizaci a likvidaci svobodného podnikání. Po jednotné měnové politice bude nutně brzy následovat snaha o vytvoření jednotné daňové politiky – začne vznikat ohromná státní přerozdělovací mašinérie, ve které budou politici lidem vzdáleni více než kdy předtím. Na velké části evropského kontinentu tak odpadne možnost srovnání. Lidé už nebudou moci vidět, že ve vedlejší zemi, kde je nižší inflace, nižší daně a nižší regulace se lidem daří lépe. Politici se zbaví nepříjemného tlaku, který omezoval jejich touhu po moci. Dnes se občas stane, že se ambiciózní, a proto lidem nebezpečný politik, stane ministrem v jedné zemi, které po nějakou dobu škodí. Dovedete si ale představit, co by stalo, kdyby se Miroslav Grégr stal evropským ministrem průmyslu? Proto každý, kdo nechce ostatním plánovat jejich životy, kdo je pro svobodné podnikání, konkurenci a respekt k vlastnickým právům, musí být pro maximální možnou politickou decentralizaci. Politická centralizace je cesta do pekel.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v časopise Profit 49/2000