Je neuvěřitelné, jak dobře dokáže univerzitní profesor psát stylem bulvárního pisálka (Luděk Urban v MF DNES 31. 8. Unie pro nás není sametový chomout). „Tolik plytkosti, nesmyslů a nepravd“, prohlásil pan profesor na adresu Viléma Baráka, který se na omezeném prostoru novinového článku snažil upozornit na rizika EU. „Co slovo to perla a nesmysl“ dodal poté, aby všem bylo jasné. Pak ještě obvinil „pana Baráka a jemu podobné“ z omezenosti a zaslepenosti, utrousil pár jízlivých poznámek a skončil svou obhajobu EU.
Profesor Urban dobře zná význam fungování ekonomických trhů a zároveň logiku fungování politické moci. On jako společenský teoretik má v popisu práce odkazovat ambiciózní politické projekty, a nikoli publicisty se smyslem pro realitu, do patřičných mezí. On spolu s ostatními společenskými teoretiky by měl v nejlepší tradici klasických politických ekonomů stát v opozici k jakékoli expanzi politické moci. Měl by politikům nastavovat zrcadlo. Měl by nepřetržitě vysvětlovat veřejnosti, jaké jsou nepřímé a méně viditelné (přesto však skutečné) důsledky politických opatření. Musí ukazovat, jaká rizika s sebou nese jak Velký třesk, tak evropská politická centralizace. Bohužel se tak nestalo a neděje. Akademici se tak naneštěstí stále častěji stávají součástí politické moci a následně obhájci megalomanských politických plánů.
Profesor Urban ve svém článku tvrdí, že se bude věnovat tomu, co je mu jako ekonomovi nejbližší, tj. že se omezí na ryzí ekonomickou analýzu. Bohužel, ekonomickou analýzu v článku lze jen stěží vystopovat.
Profesor Urban místo toho vzletně hovoří o „principech spravedlnosti, rovnoprávnosti, úctě ke svébytnosti a identitě států“. Jakkoli je diskuse na toto téma klíčová, ekonom k ní nemá čím přispět, neboť spravedlností se jeho věda vůbec nezabývá. Poznámka o úctě k identitě států však odhaluje jádro Urbanovy „ekonomické“ analýzy.
Ekonomie je věda, jejímž základem jsou jednající individua, nikoli státy. Člověk, který prohlásí, že na harmonizaci se „všechny země shodly“, rozhodně není ekonom. Zatímco Barák se nehonosí titulem profesor, jeho ekonomická analýza je realistická a správná. Urbanův kolektivismus je z pohledu ekonomické teorie zcela neudržitelný. Podívejme se, jak se tento rozdíl projevuje:
Svobodný obchod: Ke zvýšení blahobytu v ČR je třeba odbourat umělé překážky pohybu zboží a pracovní síly (Barák). Překážky pro zboží prý neexistují a bez sociální legislativy nelze svobodně nabízet a poptávat práci (Urban). Zatímco Barákova úvaha je z pohledu ekonoma naprosto přesná, Urban argumentuje jako obyčejný politik. Každý člověk se na hranicích může sám přesvědčit, jak funguje Urbanův „svobodný obchod“ mezi ČR a EU. Krom toho ekonomové vždy byli těmi, kdo bojovali za volný pohyb pracovní síly. Proto také neexistuje žádná smysluplná ekonomická teorie, která by tvrdila, že sociální zákonodárství a jeho harmonizace je předpokladem směny na trhu práce.
Peníze: Bude-li euro skutečně tak vynikající měnou, nechť jej čeští občané používají, tj. Barákovo „přijměme dolar nebo euro“. Na malém prostoru novinového článku je trefně vysvětlen ekonomický princip nenásilí, tj. dobrovolné směny, v oblasti peněz. Proti tomu stojí Urbanův posměšek, že na to ještě „žádný měnový odborník nepřišel“ (omyl, někteří obdrželi i Nobelovu cenu!) a poté poučení, že nejprve je potřeba sledovat strukturu obchodních toků přes hranice, mít vyrovnanou bilanci atd. a pak vyřknout ortel, kterou měnu „my všichni“ budeme používat. Co je názor ekonoma a co měnového plánovače, jenž ví nejlépe, co je pro „obyčejné lidi“ nejlepší?
Je nepochybné, že přes malý prostor, který novinový článek nabízí, se Vilému Barákovi podařilo ukázat na nejzávažnější rizika projektu EU. Ne každý musí nutně sdílet intenzitu veškerých obav, ale nikdo je nemůže popřít, natož pak označit za „plytké a nesmyslné“. A učiní-li to profesor UK, je to velmi smutné. On totiž ví, že Vilém Barák navazuje na staleté tradice ekonomie, která stojí na metodologickém individualismu a vysvětluje zdroje bohatství; poukazuje na výhody konkurence a rizika státy vynucované „harmonizace“, která je pouhou další státní regulací obohacující jedny na úkor druhých; připomíná výhody politické decentralizace, kterou historikové označují za zdroj evropské prosperity; varuje před celoevropskou papírovou měnou, která je zcela v rukou politiků a v důsledku omezení konkurence mezi měnami nutně vede ke zvýšení rizika jejího zneužití (nevidíme v historii desítky těchto případů?) ; staví na poznatcích teoretiků veřejné volby, kteří prokazují, jaké kvality mají lidé, jež politický systém usazuje do nejvyšších funkcí atd. atd. Profesor Urban toto všechno dobře ví a jakkoli neobratné formulace Viléma Baráka na této skutečnosti nemohou nic změnit. Profesor Urban přesně ví, o čem Vilém Barák mluví. Přesto mu však ani jeden problém, který Vilém Barák klade, nestojí za seriozní úvahu. Jedinou odpovědí jsou pro něj osobní výpady a uštěpačné poznámky. Ovšem soudě podle této novinové přestřelky, ví toho publicista se zdravým rozumem o ekonomii a podstatě evropské politické integrace mnohem více než univerzitní profesor. Běda takové zemi!
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v MF Dnes v září 2001.