Rakouská škola není v českém prostředí neznámým myšlenkovým směrem. V předkladu jsou vedle řady drobnějších textů dostupná velká klasická systematizující díla v čele s Lidským jednáním Ludwiga von Misese nebo třísvazkovými Zásadami ekonomie a Ekonomie státních zásahů Murrayho Rothbarda. Omezíme-li se pouze na oblast peněz a bankovnictví, jimž se tato publikace obsáhle věnuje, český čtenář má k dispozici – opět vedle drobnějších děl – především monumentální osmisetstránkovou knihu Peníze, banky a hospodářské krize madridského profesora Huerta de Soto. Až dosud ale chyběla kniha, která by českým čtenářům poskytla nejen rakouský pohled na podstatu úroku nebo roli centrálních bank při vytváření bublin na akciových trzích, ale též vhled do problematiky investování, jež na těchto poznatcích stojí. Toto se nyní publikací Rakouské školy pro investory mění.
Proč je tento počin důležitý? O rakouské ekonomii lidé vědí, že vychází důsledně z pochopení individuálního rozhodování a klade velký důraz na logickou konzistenci svých teoretických argumentů, díky čemuž mnohdy lépe než ostatní přístupy dokáže vysvětlit podstatu klíčových ekonomických konceptů, vystihnout jejich souvislosti a skrze svůj široce společensko-vědní záběr ukázat vazby na další společenské disciplíny – právo, politickou teorii nebo politickou filosofii. Přestože tento široký záběr, multidisciplinární charakter a chápání souvislostí je na straně jedné vyzdvihováno jako velký klad rakouského přístupu, jejž si nese od svého vzniku na sklonku 19. století, v očích některých tato přednost představuje slabinu. Čtenáři děl rakouských ekonomů totiž někdy (mylně) získávají pocit, že se jedná o argumenty vysoce abstraktní, teoretické, které jsou sice obecně správné a užitečné, ale k běžnému životu a každodennímu praktickému rozhodování lidí nemají příliš co nabídnout.
Kniha Rahima Taghizadegana a jeho spoluautorů nám ale přesně ukazuje, jak praktická může znalost rakouské školy být. Nelze samozřejmě čekat, že po přečtení knihy člověk rychle zbohatne, neboť hravě přechytračí finanční trhy a investory na nich. Kniha nám ale objasní, jakým chybám se „rakouský investor“ dokáže vyhnout, jaké investiční strategie bude upřednostňovat a jakým se bude vyhýbat, ukáže nám, jak moc rakouského vlivu lze najít u nejúspěšnějších světových investorů a upozorní nás na dnešní i budoucí rizika plynoucí z měnových politik centrálních bank i aktivistických politik národních států i nadnárodních institucí, obzvláště co se týče dopadů do investičního světa.
Zakladatel rakouské školy Carl Menger kdysi ve Vídni zahajoval svou kariéru jako novinář, který se věnoval dění na burze, trzích a v ekonomice. Pozorování reálného obchodování na trzích jej – stejně jako tomu bylo o století dříve u Adama Smitha – přimělo k tomu, aby si kladl nové otázky a hledal nová uspokojivější vysvětlení dění ve světě, než jaká nabízelo stávající všeobecně přijímané poznání. Je dobře, že se dnes díky knize Rakouská škola pro investory můžeme opět pokusit hledat odpovědi na praktické otázky z investičního světa za pomoci teorie, která se od Mengerových dob sice významně rozvinula, ale stále stojí na stabilních a osvědčených základech položených ve Vídni (a Praze) před více než stoletím, kdy tato část světa představovala jeden z vrcholů civilizace a lidského vědění.