V minulých dnech se na pultech českých knihkupectví objevila kniha, která formovala moderní myšlení, ale její moudrost českým čtenářům zůstávala z nejrůznějších důvodů po léta utajována: Pojednání o podstatě a původu BOHATSTVÍ NÁRODŮ z pera skotského morálního filosofa Adama Smitha; po bibli nejcitovanější kniha, základ učení nejen moderní ekonomie, ale i filosofie, právní teorie, etiky a dalších společenských věd.
Je tato kniha poprvé vydaná v roce 1776 dnes již pouze historickou kuriozitou, nebo nám má stále co říci? Naneštěstí pro nás, je Smithovo dílo stále aktuální. Více než 200 let nestačilo k tomu, aby přes veškerou snahu Smithových pokračovatelů nestáli naši moderní vládci v cestě rozvoje společnosti stejně, jako to svými pustošivými hospodářskými politikami činili jejich předchůdci. Smithem vyvrácený merkantilismus s nesčetnými regulacemi, zákazy a překážkami mezinárodního obchodu je dnes stále přítomen v moderní hospodářské politice; sice v novém hávu, ale škodlivější než kdy dříve. Kdyby jen Smith tušil, kolik úředníků bude všemi silami bránit blahodárnému působení jeho slavné „neviditelné ruky“!
Vystihnout na krátkém prostoru základní poznatky Smithova díla je nemožné, a proto si připomeňme několik Smithových myšlenek, které nejlépe prokáží aktuálnost jeho díla. Ukáží nám, že „hloubka“ pochopení příčin bohatství národů ze strany našich politiků odpovídá znalosti principů kapitalismu, kterou vládli obhájci středověkých cechů a královských privilegií:
„Jediným účelem a smyslem veškeré výroby je […] spotřeba; a zájmů výrobce se má dbát potud, pokud to vyžadují zájmy spotřebitele. Správnost této poučky je tak naprosto zřejmá, že by bylo nesmyslem chtít ji dokazovat.“
Ano, skutečně se jedná o nejelementárnější poznatek ohledně smyslu lidské produktivní činnosti. Přestože Smith již necítil potřebu vyvracet opačné názory, moderní doba přinesla zvrat. Například čeští sociální demokraté tuto skutečnost bohužel nepochopili dodnes. Tvrdí-li nám, že vláda musí dotovat některá odvětví, chránit před konkurencí jiná a uměle podporovat další kvůli „udržení zaměstnanosti“, pak je potřeba, aby jim někdo vysvětlil, že ekonomická věda za posledních 200 let poněkud pokročila a jejich merkantilistické myšlenky řízení hospodářství jsou ještě překonanější než marxistické vize fungování světa.
„Majetek, jímž je pro každého člověka jeho práce, je základním zdrojem všeho ostatního majetku, a proto je nanejvýš posvátný a svrchovaně nedotknutelný. Dědictvím chudého člověka je jeho síla a zručnost jeho rukou; a brání-li se mu, aby mohl svou sílu a zručnost uplatňovat tak, jak sám uzná za vhodné, pokud to není na újmu jeho bližnímu, je to zřejmé provinění proti jeho nanejvýš posvátnému vlastnictví. Je to zjevné neoprávněné zasahování do spravedlivé svobody dělníka i těch, kteří by ho třeba chtěli zaměstnat.“
Tvůrci české „imigrační politiky“ a politiky minimálních mezd by si měli tuto Smithovu obhajobu svobodného trhu práce vzít nejvíce k srdci. Pochopili by snad poté, jak nemravné a škodlivé je jejich počínání a kolik lidského neštěstí způsobují.
„Státník, který by se pokusil nařizovat soukromým osobám, jak by měly použít svého kapitálu, nejenže by bral na sebe naprosto zbytečnou starost, ale osoboval by si pravomoc, jakou nelze bez nebezpečí svěřit nejen žádnému jednotlivci, ale ani celé nějaké radě, a která by nebyla nikde tak nebezpečná jako v rukou člověka, který by byl tak pošetilý a troufalý, že by se cítil povolán ji vykonávat.“
Po přečtení těchto řádek by se zase měli začít stydět především tzv. čeští liberálové z řad ODS a Čtyřkoalice, kteří se chystají vnutit lidem svou kvazireformu penzijního systému, jenž má být založen na povinném (!) spoření do státem regulovaných penzijních fondů. Kde se bere troufalost těchto lidí zneužívat svých mocenských pozic a „nařizovat soukromým osobám, jak by měly použít svého kapitálu“? Jelikož je Smith nazýván praotcem hospodářského liberalismu, je zřejmé, že čeští „reformátoři“ nejsou žádnými liberály respektujícími majetek a svobodnou vůli, ale obyčejnými socialisty a státními plánovači. Brání-li se tito lidé argumentací, že jednotlivci přece musí spořit, aby tím podpořili společenský rozvoj, stačí jen uvést další Smithův citát:
„Je to tudíž od králů a ministrů krajně neomalené a opovážlivé, chtějí-li dozírat na to, aby jednotlivci šetřili, …. Největšími rozhazovači ve státě jsou [vždy a bez jediné výjimky] přece právě oni sami. … Nebude-li stát přiveden na mizinu rozhazovačností jejich, rozhazovačnost poddaných jej na mizinu nepřivede nikdy.“
A ještě na závěr jeden citát pro vůdce českých „liberálů“ Václava Klause, který v poslední době intenzivně trousí myšlenky o nebezpečí tzv. dvojího deficitu, tj. deficitu rozpočtového a deficitu obchodní bilance. Deficit obchodní bilance již před lety komplikoval spánek ministru Dlouhému, když dosáhl jistého procenta HDP, a dnes se rozborem tohoto schodku živí řada tzv. ekonomických analytiků. Smith už před více než 200 lety rozpoznal, že zavádění překážek obchodu, ať již se jim říká cla, dovozní přirážky, dovozní depozita, fytosanitární normy apod. z důvodu vyrovnání tzv. obchodní bilance je absurdní a škodlivé:
„nemůže být většího nesmyslu, než je celé učení o obchodní bilanci, na němž se zakládá… omezování [obchodu]”.
Většině našich politiků napříč tím, co se nazývá politické spektrum, zůstávají (i po staletí známé) elementární příčiny bohatství národa utajeny. To prokazují každým dnem schvalováním tisíců pustošivých regulací a pseudoreformních opatření. Je na čase zdvihnout prapor Smithovské přirozené svobody a harmonie, která alespoň omezeně “stačí způsobit rozkvět země navzdory … [stovkám] nejapných překážek, jimiž hloupé lidské zákony až příliš často brání jejímu působení…“
Čtěme klasiku Adama Smitha. Kvalitu této knihy ověřil čas. Po letech nacismu, komunismu a demokratického etatismu a regulacionismu by mohla aplikace zdravých principů bohatství národů konečně přinášet všeobecnou prosperitu a rozvoj.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v Hospodářských novinách v roce 2001.