Nepřekonaný Murray Rothbard
Proč číst další knihu o ekonomii? Vždyť už tady všechno bylo. Nabídka, poptávka, rovnovážná cena. Pak následují tržní selhání: nedokonalá konkurence, externality, veřejné statky. Příklad s majákem. Národní obrana jako čistý veřejný statek. No a pak, jak to zařídit, aby všechno bylo náležitě „efektivní“, tedy veřejné rozpočty, daně atd. Jednou se jako první uvede jedna skupina ekonomů, které má autor nejraději (např. tzv. protržní autoři, kteří se poznají např. tak, že zdůrazňují úlohu státu v monetární politice), a až pak následuje druhá hlavní skupina (tzv. prointervencionističní, kteří upřednostňují státní fiskální politiku), podruhé je tomu naopak. Jednou jsou zdůrazněni autoři, kteří obhajují státní manipulaci agregátní nabídkou, podruhé ti, kteří své úsilí věnují správnému „nastavení“ agregátní poptávky. Občas se někdo odváží učinit velkou syntézu a názory všech skupin promíchá tak, že z textu už nikdo nepozná, kdo, co a proč říká. Samuelson, Mankiw, Holman, Dornbush, Barro – kdo by po přečtení těchto spisů toužil ještě po dalším. Žádné velké odlišnosti. Snad kromě toho, že Samuelsona v předmluvě chválil Klaus a Mankiwa Mertlík. (Proč ti politici vlastně strkají nos i do ekonomie, do vědy. Proč jim nestačí, že nás dnes a denně obtěžují z obrazovky veřejnoprávní televize a nechtějí nás nechat bez své přítomnosti, když se chceme dozvědět konečně něco, co dává smysl, a obracíme svou pozornost k vědě?) Proč studovat ekonomii? Ekonomie nedává velký smysl… a čím více předpokladů, čím více matematiky, tím menší vazba na skutečný svět kolem nás. Tak co nového čekat od nějakého Rothbarda? Navíc je to Američan, takže zase budeme určitě číst o bušlech, sójových bobech a hráčích baseballu. Co nám může tento autor nabídnout?
Věřte, že velmi mnoho. Mnozí by řekli, že více než kdokoli jiný. Rozsáhlé dílo Murrayho Rothbarda je intelektuálním skvostem a kniha Ekonomie státních zásahů představuje dvě vrcholná díla z jeho mistrovského pera.[1]
Murray Rothbard stál na ramenou velikána (svého učitele), kterým byl Ludwig von Mises. Mises je autorem pravděpodobně nejvýznamnějšího ekonomického díla ve XX. století, které je posledním komplexním pojednáním o ekonomii před nástupem samuelsonovské formalizace a matematizace – Human Action.[2] A byl to právě Mises a po něm Rothbard, kteří osamoceně drželi prapor „zdravé“ ekonomické vědy od války do konce století.[3] Human Action a třísvazkové Man, Economy, and State a Power and Market[4]byla v zásadě jediná dvě díla, která představovala ekonomii jako metodologicky smysluplně ukotvenou vědu, která se zabývá vlastnostmi a logickými vazbami mezi preferencemi lidí demonstrovanými ve svobodné volbě na trhu. Tento přístup byl diametrálně odlišný od přístupu ekonomického mainstreamu. Důsledkům přístupu většinové ekonomické obce čelíme každým dnem: Učebnice makroekonomie nemají žádnou vazbu na mikroekonomii. Veřejné finance jsou vyučovány jako výčet státních zásahů a výdajových programů, které byly odhlasovány parlamenty. Vše se vyučuje bez vzájemné souvislosti a provázanosti a všechny texty jsou plné nepodložených etických (hodnotových) soudů typu „vláda musí zajistit…“, „centrální banka musí udržet…“, „daně musí pokrýt…“ Takovýto přístup ekonomii jako vědu zcela diskredituje.
Jestli existuje někdo, kdo se celý život usilovně věnoval budování ekonomické teorie, která by byla přísně vědecká (hodnotově neutrální), a kdo byl zároveň schopen nacházet nemístné hodnotové soudy v pracích ostatních autorů, ukazovat na ně a vyvracet je z pohledu smysluplné etické teorie (protože „čistý“ ekonom se nemůže o etice vyjadřovat), pak je to Murray Rothbard. Ekonomie v jeho podání je přísně logickou, deduktivní vědou, která je vystavěna v podstatě na jednom jediném axiomu – „lidé jednají“.[5] A protože žijící lidé jednají za všech okolností, musí také teorie o lidském jednání (tj. jak ji nazval Mises – praxeologie, jejíž nejrozpracovanější disciplínou je ekonomie) platit vždy a všude. Poznatky z mikroekonomie musí platit i tehdy, zabýváme-li se hospodářským cyklem, tzv. veřejná ekonomie musí být vystavena na stejných základech jako ekonomie zahraničního obchodu, vládní zásahy v oblasti daní i měnová opatření musejí vždy spolu souviset a všechny tyto dílčí předměty zkoumání musejí tvořit společně jeden provázaný systém poznání, ve kterém platí základní ekonomické zákony a kterým se zabývá hodnotově neutrální ekonomická věda.
Že tento pocit studenti ekonomie mnohdy nemají? Že to, co se vyučuje ve veřejných financích, nemá nic společného s tím, co se vyučuje v rámci zahraničního obchodu? Že se téměř nikdy nemluví o ekonomické metodě a limitech ekonomické vědy? Že jsou ekonomické učebnice plné výčtů funkcí a úkolů vlády a centrální banky bez uvedení uspokojivých důvodů? Že se málokdy hledají odpovědi na otázky „proč“? Proč centrální banka? Proč progresivní zdanění? Proč, když neexistuje dokonalá konkurence, má ji zajišťovat Úřad na ochranu hospodářské soutěže?…
Ano, a právě proto je třeba číst Rothbarda!
Nic z toho, co většinou studentům ve standardních učebních textech vadí, nelze v Rothbardovi najít. Rothbard je jiný – nevšední, logický, důsledný. Nikde jinde nelze najít tak do důsledku domyšlené argumenty. Nikde jinde nelze najít tak zdrcující kritiku zdánlivě všeobecně přijímaných pravd. Po přečtení této knihy si snad nikdo nebude říkat: „to je dobře, že je konec, vždyť se to nedalo číst“, ale s velkou pravděpodobností se mnoho čtenářů začne pídit po dalších pracích Murrayho Rothbarda a patrně i dalších pracích autorů píšících v rakouské tradici. A to je dobře. Jen důkladným studiem a přemýšlením je možné pochopit destruktivní vliv státních zásahů a harmonické fungování svobodné společnosti založené na dobrovolné spolupráci mezi lidmi – svobodném trhu – která se nachází v centru zájmu rakouské školy. Jen přemýšlením nad nevšedními otázkami je možné vymanit se z vlivu všudypřítomné politiky a politicky deformovaného myšlení a snít tak o lepším mechanismu fungování společnosti. To, co je dnes nepředstavitelné a politicky neprůchodné, může být zítra skutečností. Kompaktnost a logická důslednost argumentů by měla být pro každého přemýšlivého a pravdu hledajícího člověka imperativem. Na kompromisy je čas po vstupu do politiky. Nyní je čas začít číst skvělé dílo Murrayho Rothbarda.
Příjemný intelektuální zážitek.
[1] Více o díle Murrayho Rothbarda v doslovu k této knize. Viz také Šíma, Josef: „Murray Rothbard“ v Holman, Robert: Dějiny ekonomického učení, C. H. Beck, 1999, nebo také v širším kontextu Šíma, Josef: „Rozvíjející se rakouská tradice – od metodologického individualismu k hodnocení hospodářských politik“, dostupné na www.libinst.cz.
[2] Salerno, Joseph T.: „The Place of Human Action in the History of Economic Thought“, Quarterly Journal of Austrian Economics, sv. 2, č. 1, 1999.
Viz také Salerno, J. T., Hoppe, H.-H., Herbener, J. M.: „Introduction to the Scholar’s Edition“, předmluva k Mises, Ludwig: Human Action, Mises Institute, 1999.
[3] Více o Misesovu učení a jeho osudu v Hoppe, Hans-Hermann: „Ludwig von Mises a liberalismus“, doslov k Mises, Ludwig: Liberalismus, Liberální institut, 1998.
[4] Kniha Ekonomie státních zásahů, kterou držíte v ruce, se skládá ze dvou částí: „O užitku a ekonomii blahobytu“ (Toward a Reconstruction of Utility and Welfare Economics) a „Trh a státní moc“ (Power and Market). Power and Market je knihou, která představuje završení dvou svazků Man, Economy, and State, jež se zabývají metodologií a následně vybudovávají a vysvětlují celý mechanismus fungování společnosti založené na svobodných trzích. Rothbardova práce „O užitku a ekonomii blahobytu“ v českém vydání (samozřejmě nedokonale) zastupuje dva svazky Man, Economy, and State, aby uvedla Rothbardův vrcholný Power and Market.
[5] Jedná se v zásadě o definiční znak lidí, jež je odlišuje od zvířat, a jelikož je lidské chování předmětem studia ekonomie, pak je axiom, že „lidé jednají“, tím nejtriviálnějším, všeobecně akceptovaným, předpokladem. Bez lidského volního jednání by nemohla tudíž existovat ani ekonomie (a mnoho jiného). Jak uvádí David Gordon: „Jestliže přemýšlíte o tomto axiomu a není vám zřejmé, že je tento axiom evidentně platný, bylo by pro vás asi lepší, abyste zanechali studia ekonomie a místo toho zvolili třeba sociologii.“ Gordon, David: An Introduction to Economic Reasoning, Ludwig von Mises Institute, 2000, str. 20-21.