Diskuse o příčinách hospodářského cyklu rozdělují ekonomy po staletí. Jedni v něm vidí průvodní znak kapitalismu a systémovou vadu tržní ekonomiky, druzí z jeho vzniku viní nedostatečný aktivismus centrálních měnových autorit, další naopak aktivismus přílišný. A jsou-li rozpory ohledně příčin, nepřekvapí, že nepanuje ani shoda ohledně navrhovaného řešení. Přestože shoda nepanuje, je zajímavé pozorovat, která interpretace příčin a „léčby“ krize úspěšně ovládne hospodářskou politiku té které doby a která naopak upadá v zapomnění, aby byla následně s velkou slávou znovuobjevena.
Hayek vs. Keynes
Dnes jsme právě tohoto opět svědky. Chcete jednoduchý důkaz? Navštivte stránky youtube.com a zadejte Hayek vs. Keynes. Zjistíte, že velké myšlenky lze podat jednoduše a zábavně. Najdete videoklip a rapovou píseň s názvem „Fear the Boom and Bust“, jejímiž hrdiny jsou dva patrně nejvlivnější ekonomové 20. století a jež věrně shrnuje myšlenky obou – konkurujících si – přístupů. Za dva měsíce si ji pustil téměř milion lidí.
Hayek, hlavní Keynesův rival v době jeho života, byl v poválečném období makroekonomického experimentování téměř zapomenut. Oživení jeho myšlenek mezi akademiky přinesla až Nobelova cena udělená F. A. Hayekovi také právě za teorii hospodářského cyklu v roce 1974. Ani tehdy totiž nedokázaly Keynesem inspirované směry vysvětlit tehdejší krizi. A renesance Hayekových poznatků je dovršena dnes, kdy se kvůli jejich schopnosti vysvětlit současné problémy s nimi začíná masově seznamovat i veřejnost – a nejen prostřednictvím rapového videa. I v češtině v poslední době vyšla kniha Petera Schiffa, která předpověděla krizi (Crash Proof – Krizi navzdory), Krach Thomase Woodse, známé jsou knihy Paula Johnsona hayekovsky objasňující příčiny krizí ve dvacátém století jako „selhání hyperaktivního státu“ atd. Edmund Phelps z Columbijské univerzity, nositel Nobelovy ceny za rok 2006 nyní prohlašuje, že je přinejmenším z poloviny hayekovcem a že je třeba Hayeka vrátit do veřejné debaty, další Nobelista Vernon Smith inspirován Hayekem dokonce vytvořil nový, dnes dynamicky se rozvíjející vědní obor – experimentální ekonomii. Zakladatel Wikipedie Jimmy Wales přiznává svou inspiraci Hayekem. Hayek je zkrátka opět v kurzu.
Bubliny produkované centrálními bankami
Kde se tedy dle Hayeka krize berou? Jak opakovaně připomíná rapové video, celé vysvětlení spočívá v umělém vytvoření neudržitelné struktury výroby. Centrální banka ve svém úsilí povzbudit ekonomiku stlačí úvěrovou expanzí úrokové míry, podnikatelé jsou skutečně povzbuzeni a pouští se do nových projektů. Zahájení nové výroby či stavby ovšem neznamená, že nové projekty mohou být také dokončeny. Po nějakou dobu vytvoří práci pro řadu lidí a dodavatelských firem, vyvolají zdání prosperity, ale bude to pouze zdání. Ekonomický boom pouze zasévá semínko budoucí zkázy. Část vzácných ekonomických zdrojů bude totiž zaměstnána na neudržitelných projektech, veškeré úsilí bude stále jen mylnou investicí, do které se podnikatelé pustili proto, že byli uvedeni v omyl „politikou levných peněz“. Až zjistí, že se zmýlili a že projekty nelze úspěšně dokončit, začnou propouštět, bankám začnou propadat zástavy, jejichž klesající cena může přivést samotné banky do problémů. Připomíná nám to něco z poslední doby?
Obr. Tiskařské stroje v Keynesově době
Inflace v USA od roku vydání Keynesovy Obecné teorie(1936=100)
A problémy pokračují. Veřejnost začíná volat po rychlé akci vlády a centrální banky. Což se pokusit pomoci podnikům a bankám v nouzi? Čím? No přece osvědčenou politikou levných peněz. Jak ale odpovídá rapové video: „Vaše tzv. podpra věci ještě zhorší; je to opět jen více téhož; více perverzních motivací“. A následuje druhé kolo pokusu o matení podnikatelů, snaha přimět je, aby v neživotaschopných projektech pokračovali, případně zahájili další. Pravděpodobně právě tato snaha léčit hospodářskou kocovinu dalším opojením levnými penězi přivádí čtenáře k Hayekovi. Zdravý selský rozum se tomuto „řešení“ krize vzpírá. Nejde totiž o jednoduché zajištění dostatečné agregátní poptávky, jak věc vidí keynesovské makro, ale navrácení mikroekonomické výrobní struktury do stavu, který umožní hladký průběh výrobám, jež potřebují čas, aby přetvořily suroviny do konečných výrobků. Mluvíme zde tedy o návaznostech uvnitř výrob a mezičasové koordinaci, jež byly politikou levných peněz zničeny. Problémem tedy například vůbec není výše nezaměstnanosti, nýbrž struktura zaměstnanosti.
Co z toho plyne za poučení? Utrácení není a nikdy nebyla cesta k růstu. Slovy zmiňované písně: „Když chceš investovat, musíš šetřit. Nevyužívej tiskařského stroje, neboť pak se krize s jistotou dočkáš.“
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v časopise Euro 14/2010