Den před výročím „sametové revoluce“ a pádu totality u nás, ve čtvrtek 16. listopadu, zemřel v San Franciscu ve věku 94 let Milton Friedman; člověk, který patřil nejen k největším ekonomům 20. století, ale také – a možná hlavně – k nejzásadnějším odpůrcům nejen socialismu, ale velké vlády obecně.
Na poli ekonomické teorie je profesor Friedman považován za hlavní postavu tzv. chicagského monetarismu – učení považovaného za hlavní ekonomický proud, jenž se postavil převládajícímu poválečnému keynesovství a zpochybnil jeho nástroje při provádění hospodářských politik. Milton Friedman se proslavil monumentální knihou (napsanou s Annou Schwartzovou) Měnová historie Spojených států. Na jejích stránkách vysvětlil význam peněz a měnové politiky při vzniku hospodářských krizí. Celá řada dalších textů o měnových otázkách mu nejen zajistila místo v učebnicích ekonomie, ale v roce 1976 mu přinesla i tzv. Nobelovu cenu za ekonomii. Ta byla Miltonu Friedmanovi udělena nejen za měnovou historii a teorii, ale také za analýzu spotřební funkce, kterou on sám při návštěvě Prahy v roce 1997 označil za svůj největší teoretický počin.
Friedman byl však více než teoretickým ekonomem. Byl člověkem, který chápal, jak důležité je komunikovat s veřejností a vysvětlovat logiku fungování trhů a nebezpečí státních intervencí. Svým studentům vždy říkal: Nejprve si vybudujte reputaci jako dobrý vědec-teoretik, pak můžete svého jména využít při šíření myšlenek svobody mezi veřejností. Tímto heslem se sám řídil a jeho jméno se stalo symbolem snahy o obranu a rozvoj svobody. Neúnavně přednášel po celém světě, po dlouhé roky (1966 až 1983) psával sloupky pro časopis Newsweek, v roce 1979 sepsal spolu se svou ženou Rose knihu Svoboda volby, které se prodalo přes milion kusů a dala vzniknout celosvětově úspěšnému televiznímu dokumentárnímu seriálu stejného jména. (Mimochodem tento seriál svou úvahou o významu svobody podnikání a netušených šancí dosáhnout ve svobodné společnosti jakékoli mety, zahajuje dnešní Kalifornský guvernér Arnold Schwarzeneger.) Jeho další populární kniha Kapitalismus a svoboda – sepsaná na základě přednášek z roku 1956, tj. přesně před půl stoletím – slavila obdobný úspěch a fungovala pro generace studentů jako brána do světa liberální ekonomie a hospodářské politiky. Řada Friedmanových teoretických konceptů byla úspěšně zabudována do ekonomické teorie, avšak mnohé z jeho návrhů na korekci existujících ničivých hospodářských politik stále čekají na využití. O těch Milton Friedman hovořil opakovaně po více než půlstoletí. A právě v této oblasti je odkaz Miltona Friedmana pro dnešek aktuální. Podívejme se na několik takových osvěžujících myšlenek.
A začněme i pro nás poučným příkladem z posledního Friedmanova rozhovoru z 5. listopadu. Hovoří zde o tom, jak nebezpečná a ekonomicky škodlivá může být posedlost politiků a ekonomů vyrovnaným rozpočtem. Doslova říká: „Vůbec mne nezajímá deficit rozpočtu. Zajímá mě výše rozpočtu. Raději bych viděl rozpočet o velikosti jednoho trilionu dolarů s deficitem jeden trilion než rozpočet dva triliony, který je zcela vyrovnán daněmi.“ Čím více peněz totiž stát odebere z kapes daňových poplatníků, tím větší část peněz bude vyplýtvána – nikdo totiž neutrácí cizí peníze tak obezřetně jako peníze svoje. A to platí bez ohledu na znaménko rozpočtového salda a také bez ohledu na účel, za kterým se peníze vydávají. Z tohoto obecného poznatku Friedman vyvozuje také svůj další recept – návrh na desocializaci státních zdravotních systémů. Zatímco v Čechách panuje názor, že americký systém zdravotní péče je soukromý (což mnozí chápou jako synonymum bezohledného), Friedman systém, který zakazuje přímý nákup služeb mezi pacientem a lékařem a záměrně pro své potřeby mylně používá konceptu „pojištění“, označuje za komunistický, přinášející nepřekvapivě komunistické výsledky.
Na rozdíl od častých návrhů na mírnou reformu existujících institucí přicházel Milton Friedman často (i když ne vždy) s radikálními řešeními. Volání po odstranění regulace nájemného, cel či minimální mzdy není mezi ekonomy věcí výjimečnou, spíše naopak. Friedman však požadoval mnohem více. Podporoval obnovení trhu ve školství a tedy např. i snahu republikánů vyjádřenou v roce 1994 ve „Smlouvě s Amerikou“ o zrušení ministerstva školství (slyšeli jste někdy něco podobného mezi českými „pravičáky“?). Po více než desetiletí trpce konstatoval, že jediné, čeho republikáni v tomto ohledu dosáhli bylo zečtyřnásobení rozpočtu tohoto ministerstva.
Do posledních dnů byl Milton Friedman aktivním zastáncem nejen volného prodeje léků, ale také legalizace všech drog, neboť jako ekonom dobře věděl, že válka proti drogám není jen extrémně drahým a zcela neúčinným vládním programem, ale že je tato politika zcela perverzní – z logiky svého fungování totiž, jak ekonomové mnohokrát objasnili, zabíjí každoročně tisíce lidí a silně přispívá k prorůstání organizovaného zločinu se státem. A stejně jako v případě zrušení alkoholové prohibice ve 30. letech v USA i odstranění dnešní drogové prohibice by těmto lidem zachránilo životy a politiku z velké části zbavilo korupce. (V této souvislosti je slavný obzvláště Friedmanův otevřený dopis „drogovému carovi“ Billu Bennetovi z roku 1989.)
Friedmanovým evergreenem však zůstaly peníze a úsilí o zbavení vlády moci využívat tiskařský stroj k fiskálním účelům (o tom svědčí i poslední z Friedmanových knih dostupných v češtině „Za vším hledej peníze“). Žádná jiná instituce nemá totiž takovou moc nepozorovaně ničit hospodářství jako centrální banka. Centrální banky ale mají velmi dobré PR, řekl Friedman naposledy letos v září: „Centrální banky najímají a zaměstnávají velký podíl ekonomů v zemi, a dochází tudíž k vychýlení interpretace působení těchto bank způsobem, který je pro centrální banky příznivý. Já byl vždy pro zrušení centrální banky…“ A zatímco po desetiletí se v učebnicích objevuje Friedmanův plán na automatické zvyšování nabídky peněz stabilním tempem, Milton Friedman ve svých 94 letech přiznává: „Kdyby bylo opravdu na mně, zmrazil bych objem mocných peněz…, tedy hotovosti a bankovních rezerv.“ Proč tedy vlastně mít státní monopol na tisk peněz zaměstnávající stovky a tisíce velmi dobře placených úředníků?
Milton Friedman byl bojovníkem. Nezavřel se do své věže ze slonoviny, aby zde modeloval svět, ale pokoušel se více než většina jiných využít znalostí své vědy k řešení reálných problémů reálných lidí. Aktivně se zapojil do hospodářsko-politických diskusí. Pokoušel se měnit veřejné mínění. Hledal příčinu hospodářských krizí, inflace a nezaměstnanosti. Vysvětloval obyčejným lidem, studentům ekonomie i politikům, jakým způsobem dochází k tvorbě bohatství a materiálnímu i duchovnímu rozvoji, a také upozorňoval na to, co (či kdo a jak) bohatství ničí, způsobuje chudobu a dokonce maří lidské životy. Milton Friedman byl díky svému neohroženému vystupování po dlouhá desetiletí světlým bodem diskusí nad společenskými problémy. Byl schopen v tisících a milionech svých čtenářů a posluchačů zažehnout jiskru svobody a přimět je zdvihnout hlas proti tyranické vládě a zhoubným vládním politikám. Ve dvacátém století plném socialistických experimentů nejrůznějšího typu bylo takových jisker nesmírně zapotřebí. Pád socialistických režimů sovětského typu a rozšiřování demokracie však skutečnou svobodu nenastolily. Ideologie nesvobody a perverzní státní dirigismus přetrvávají, jak jsme si ukázali na pár příkladech, o nichž mluvil těsně před svou smrtí Milton Friedman, i dnes. A proto je stále třeba za svobodu neohroženě bojovat. Přitom naštěstí můžeme stavět na tom, co nám Milton Friedman odkázal. Své celoživotní poznání formuloval necelé dva týdny před svou smrtí následovně: „Jsem z hloubi duše přesvědčen, že největší hrozbu pro lidskou svobodu představuje vláda.“ Mějme to tedy vždy na paměti.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v časopise Euro v listopadu 2006.