Stalo se módou považovat dnešní dobu za zcela odlišnou od časů předešlých. Obecně je akceptováno, že globalizovaný svět moderních technologií vyžaduje nová „moderní“ řešení, zdravé ekonomické principy a staré dobré ekonomické argumenty velikánů ekonomického myšlení jsme si zvykli označovat za zastaralé a vhodné pouze pro učebnice historie. Podívat se do historie je ovšem velmi poučné nejen proto, abychom si uvědomili, že doba neubírá na platnosti argumentům, které sloužily (mnohdy neúspěšně) k obhajobě myšlenek svobodného trhu a soukromého vlastnictví proti snaze politiků regulovat a přerozdělovat peníze z kapes občanů na „vyšší účely“, ale také proto, abychom si povšimli, jak mnoho z cílů těch, kteří útočili na svobodu lidí, se podařilo uskutečnit. 150. výročí vydání Komunistického manifestu nám nabízí ideální příležitost tak učinit.
Co tedy představuje kroky, které nás mají dovést ke komunistické společnosti? Komunistický manifest uvádí své desatero a „moderní“ vyspělá kapitalistická společnost o 150 let později nám dokazuje, jak se představy komunistických koryfejů bez toho, aby to většina lidí postřehla, stávají součástí našich životů.
- Zrušení vlastnictví půdy a využití veškeré renty k veřejným účelům.
Zde se ještě nepodařilo dosáhnout zcela tohoto cíle, ovšem daň z nemovitostí spolu s daní z příjmu, jejichž výši se dnešní socialisté pokoušejí neustále zvyšovat, dokáže odčerpat alespoň část příjmů z vlastnictví půdy, které jsou poté používány k veřejným účelům, jak se v Manifestu praví. Navíc přestože vlastnictví půdy zůstává ze značné části nominálně soukromé, v průběhu doby se hromadí ohromné množství omezení nakládání se „soukromým“ majetkem, pomocí kterých stát nařizuje, jak lze půdu použít, tj. co na ní lze pěstovat či stavět, a pomocí daní, daňových úlev a dotací v podstatě libovolně nakládá s nominálně soukromým majetkem. Vlastnictví půdy je dnes vlastně pouze jejím pronájmem od státu, kdy daň představuje nájemné, a není-li toto nájemné/daň zaplaceno, vlastnictví dříve či později zaniká.
2. Vysoce progresivní daň z příjmu.
Zde se podařilo komunistům uspět zcela a progrese dosáhla takových rozměrů, které si snad ani sami neuměli představit.
3. Zrušení dědického práva.
Tento bod se opět podařilo splnit pouze z části. Dědické právo sice existuje, ale dědická daň mnohdy vykonává téměř stejnou úlohu, jako kdyby dědictví bylo zcela zrušeno. Navíc tuto daň již téměř nikdo nezpochybňuje, což může být komunisty považováno za povzbuzující krok vpřed.
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
Česká situace vzniklá po vyhnání milionů Němců z Československa a mnohé jiné případy mohou posloužit jako ilustrace této situace, i když v současnosti se moderní společnost (z části proto, že je to technicky velmi obtížné) vypořádává každodenně spíše s rebely než emigranty. Například drogová válka využívajíc státní mocenský aparát k boji proti pěstitelům marihuany nabývá zatím nejabsurdnějších podob v USA, ale dílčí „úspěchy“ policie i v jiných zemích v tomto boji svědčí o tom, že konfiskace majetku byla uznána za „legitimní“ nástroj v boji proti těmto novodobým rebelům. Navíc samozřejmě „daňoví rebelové“ jsou dnes a denně podrobeni konfiskaci proto, že neodevzdávají až polovinu svého majetku státu za to, že jim stát poskytuje tzv. „veřejné statky“, které mnohdy nejsou ani statky, natož pak veřejnými.
5. Centralizace bankovnictví v rukou státu prostřednictvím centrální banky.
Naprostý úspěch komunistů (za vydatné pomoci mnohých jiných) v této oblasti přináší ovoce v podobě inflace a mohutného přerozdělování, které nabývá globální podoby.
6. Centralizace prostředků komunikace a dopravy v rukou státu.
Opět, naprostý úspěch. Kdo si dnes již vzpomene na to, proč byla zestátněna a monopolizována pošta. Státní železnice, silniční síť a telekomunikace jsou dnes u nás samozřejmostí. Naštěstí moderní komunikační technologie spolu s možností šifrování zpráv nabízejí šanci, jak zabránit státu v neustálém špehování svých obyvatel. Vlády se sice mnohdy snaží zakazovat export těchto prostředků zajišťujících soukromí občanů, nicméně jejich boj se zdá být zatím neúspěšný.
7. Zvýšení množství továren a výrobních prostředků vlastněných státem, obdělávání nevyužité půdy a zúrodnění půdy v souladu s všeobecným plánem.
Obdělávání nevyužité půdy je dnes v moderní době nazýváno „podpora marginálních oblastí“ či „podpora podhorského zemědělství“ a silně dotováno v souladu s něčím, co je spíše než plán nazýváno “strategickou zemědělskou politikou” nebo “rozvojovým programem.” Státem vlastněné továrny jsou zpravidla nazývány „národním stříbrem“ či „strategickým průmyslem“ a velmi často dotovány ať již přímo nebo nepřímo prostřednictvím ochrany trhu před zahraniční konkurencí, která je maskována frázemi jako je podpora zaměstnanosti, podpora rozvíjejícího se průmyslu ap.
8. Vytvoření průmyslových armád, obzvláště v zemědělství.
Zde je potřeba oslovit znalce marxismu a žádat o vysvětlení.
9. Postupné zmenšování rozdílů mezi městem a venkovem tak, aby došlo k rovnoměrnějšímu rozdělení obyvatel v zemi.
Tento cíl se kontinuálně plní i když se trochu mění používaná terminologie. „Moderní“ společnost spíše hovoří o zajištění dopravní obslužnosti, programech pomoci venkovu, boji proti vylidňování venkova ap. Zároveň samozřejmě probíhají státem dotované programy na zabránění vylidňování měst, což staví úředníky do značně schizofrenní situace.
10. Bezplatné vzdělávání dětí ve veřejných školách.
Těžko nalézt lepší příklad splněného komunistického snu. Stát se již zcela zmocnil školského systému ať již pomocí přímého vlastnictví škol (včetně středních a vysokých) nebo nepřímé kontroly prostřednictvím „standardů kvality“, „učebních osnov“, školských úřadů a ministerstev.
Jak je vidět, komunisté dosáhli svého v mnoha oblastech. Je překvapující, jak se některé požadavky staly dnešní realitou a jsou považovány za jakýsi standard, za něco, co snad ani nikdy nebylo jinak – centrální bankovnictví, státní prostředky komunikace, státní školství, rovnoměrnější osídlení země a progresivní zdanění. Naštěstí zbývá stále několik požadavků, o kterých se komunistům může jen zdát, i když daně a státní regulace v daných oblastech jim zcela jistě dávají jistou naději, i když je zcela neuspokojují.
150 let uplynulo a mnohé se změnilo. Snad nám občasné ohlédnutí se pomůže vzít si z historie patřičnou lekci a za několik let budeme stejně jak praví Manifest moci říci, že „svobodou se za současných …podmínek rozumí svobodný obchod, svobodný prodej a nákup.“
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v MF Dnes 5. října 1998