Jak praví analytici spolu s většinou tisku, Česká republika zažila šok. HDP za první pololetí se propadl proti minulému roku o 2.4%. Ještě že prý vzrostl export, protože jak soukromá spotřeba, tak investice poklesly a spotřeba vlády stagnovala. Většinu pozornosti médií pak zachvátilo řešení tzv. paradoxu spořivosti, tj. že positivní pokles spotřeby a tedy nárůst úspor negativně zapůsobil na HDP. Tento „paradox“ je vyřešen na mnoha jiných místech, a je proto zajímavější obrátit pozornost na jiný problém. Tím je úloha vládních výdajů a jejich údajná schopnost řešit problém ztráty ekonomické výkonnosti, s čímž je úzce spojen problém deficitního financování.
Každá dobrovolná směna se na trhu uskutečňuje proto, že je výhodná pro obě strany. To znamená, že zboží nebo služba, která je nakoupena přináší užitek jejímu kupci – spotřebiteli. Jedinec se např. rozhodne, že si koupí houpací křeslo nebo dovolenou u cestovní kanceláře. Chce-liněkdo zjistit, kolik lidé zaplatili za zboží a služby, jež jim přinášejí užitek, může sumu takto utracených peněz sečíst a obdržet výsledek, který mu říká, že celková spotřeba domácností je X Kč. Co se ovšem stane, když neuvažujeme svobodně se rozhodující jedince jako aktéry směny, ale vládu. Předpokládejme, že se vláda rozhodne za peníze ze státního rozpočtu nakoupit nějaké zboží nebo službu – např. nové uniformy policii nebo nechá znovu vydláždit náměstí ve městě A. Tato investice nepodléhá testu ziskovosti. To znamená, že zatímco o zboží obchodovaném na svobodném trhu lze prohlásit, že je skutečným good, (jeho dobrovolný nákup je důkazem jeho užitečnost), o vládním výdaji toto nelze prohlásit, neboť toto zboží si nikdo dobrovolně nekupuje a tato charakteristika je mu arbitrárně přisouzena pouze ve snaze ospravedlnit existenci rozsáhlých vládních programů Má nyní smysl sčítat peníze utracené za nové uniformy a za zmíněné nové dláždění? Můžeme v tomto případě prohlásit, že došlo k nákupu užitečných věcí? Nic takového samozřejmě říci nelze. Při vládním nákupu na rozdíl od nákupu soukromého nedochází nutně ke koupi a tedy produkci užitečných věcí. Zboží a statky, které jsou dobrovolně nakoupené mají podobu, které ekonomové říkají goods and services. Mnohé vládou poskytované služby by bylo možné označit za disservices a mnohé jí produkované statky mají podobu tzv. bads a nikoli goods. Proto smysluplně počítaný výstup ekonomiky, nemůže být ovlivněn velikostí vládních nákupů, předpokládáme-li, že smyslem výroby je produkce věcí, které někdo chce kupovat, protože z nich má užitek.
Pro ilustraci tohoto tvrzení lze uvést několik dalších služeb, které si prostřednictvím vlády kupujeme. Vláda například svým poplatníkům účtuje za službu, která spočívá v tom, že poplatníci mohou zaplatit více za dovážené zboží (to je v současné terminologii nazýváno ochrana trhu cly před zahraniční konkurencí), nebo za službu, že obyvatelé některé zboží nemohou koupit vůbec (zákaz dovozu či výroby zboží). Další službu, kterou vláda poskytuje, je zákaz výkonu některých povolání bez speciálního povolení (makléřské zkoušky), dále službu, která zakazuje lidem, aby je navštívili jejich příbuzní ze zahraničí (vízová povinnost), a dokonce nám vláda poskytuje ochranu před sebou samými (povinnost používat bezpečnostní pásy v automobilech, či helmy na motocyklech, povinné „spoření“ na stáří, povinná školní docházka a mnoho, mnoho dalších). Je těžké si představit, jaký význam má číslo, které vznikne součtem peněz placených za poskytování těchto a mnoha jiných podobných služeb. Sečteme-li peníze utracené za statky, které si lidé přejí (většina soukromé spotřeby) s agregátem nazývaným spotřeba vlády, nemůžeme dostat veličinu, která by mohla o něčem vypovídat.
To je ovšem něco, co politikové příliš slyšet nechtějí. Samozřejmě, že když vláda zakáže vyrábět např. automobily a vydá miliardy na výrobu šlapacích eurobicyklů, pomocí nichž se budou muset lidé pohybovat z místa na místo, HDP se pravděpodobně nezmění, přestože je jasné, že produkce takového zboží je absurdní. Chce-li někdo sumarizovat produkci na území daného státu (nebo peníze vynaložené na nákup této produkce) musí počítat pouze tu výrobu, která je smysluplná, tzn. zahrnout pouze výrobky, které si někdo chce koupit, protože mu přinášejí užitek. Jestliže se vláda rozhodne, že přinutí podnikatele, aby si koupily registrační pokladny a z rozpočtového deficitu nakoupí obrázky Miloše Zemana ve zlatém rámu, kterými obdaruje všechny tyto podnikatele, aby si do smrti pamatovali, kdo se jim rozhodl v podnikání pomoci, obojí se objeví ve statistikách ekonomického výstupu země, aniž by to mělo sebemenší vliv na blahobyt občanů. Z výše uvedeného vyplývá, že chce-li někdo seriózně popsat produkci dané ekonomiky, musí vládní výdaje od HDP odečíst a nikoli lamentovat nad tím, že vládní spotřeba stagnuje.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v Hospodářských novinách 30. září 1998