Daleko nebezpečnější je antideflační politika centrálních bank
Ačkoli centrální banky celého světa neustále tisknou nové peníze, za humny prý číhá deflace, která prý přinese krize a chudobu. Není to však pravda. Pokusíme se vysvětlit, že „hrozba deflací“ je pouhou zástěrkou využívanou státem a jeho centrální bankou při uvalování tzv. inflační daně. Zatímco proti obyčejným daním občané protestují, za tuto rafinovanou daň jsou státu ještě vděčni. A proto právě antideflační politika představuje nebezpečí. Ekonomům je po staletí jasné, že jakýkoli nárůst oběživa vyprodukovaný centrální bankou je vysoce problematický. Nevede totiž ke zvýšení bohatství (domů, aut, jídla…nepřibývá), ale pouze bohatství přerozděluje. Ředí kupní sílu peněz, uvaluje daň na drženou hotovost. Lidem z peněženek peníze, resp. kupní síla, nepozorovaně mizí, zatímco těm, kteří se dostanou k nově vytištěným penězům, kupní síla „zázračně“ přibyla. K těmto redistribučním důsledkům v důsledku zmnožování oběživa, tj. inflaci, dochází vždy bez ohledu na vývoj „cenové hladiny“. Podívejme se nyní nato, co může způsobit pokles cen, tedy v moderním žargonu deflaci, a zdaje proti tomuto vývoji potřeba „něco udělat“.
Pokles cen v důsledku hospodářského růstu
Tento vývoj je přirozeným stavem dynamicky se rozvíjejícího hospodářství. V důsledku zvyšující se produktivity dochází k situaci, kdy je v ekonomice vyráběno větší množství statků. T o znamená, že poroste hodnota peněz, čili za jednotku peněz bude možné koupit více zboží. Ceny budou klesat, avšak budou přesně odrážet intenzitu preferencí účastníků trhu a relativní vzácnost zdrojů. V hospodářství z tohoto důvodu nebude docházet k plýtvání, což bude vytvářet vhodné prostředí pro další rozvoj. Tento dříve typický vývoj vidíme dnes navzdory neustálé inflaci prováděné centrálními bankami v dynamicky se rozvíjejících odvětvích – počítačový průmysl, průmysl výroby spotřebitelské elektroniky… Co se stane, začne-li stát (centrální banka) provádět měnovou expanzi, aby v rámci boje proti deflaci způsobila nárůst cen? Dojde k narušení cenového systému, a tedy mylné koordinaci a plýtvání.
Pokles cen v důsledku hromadění hotovosti
Hromadění hotovosti a odkládání spotřeby je strašákem pro řadu ekonomů. Co ale tento jev ve skutečnosti znamená? Někteří lidé z jistých důvodů dobrovolně rozhodnou zvýšit velikost držené hotovosti. Jedná se o navýsost produktivní aktivitu, neboť lidé se dobrovolně rozhodli za své peníze nekupovat tolik nabízeného zboží jako dříve, jelikož držení hotovosti pro ně představuje větší užitek než získání zboží. Výsledkem je nová struktura cen, která bude odpovídat situaci na trhu, stejně jako se při každé změně chování (např. změně vkusu) mění vždy v každé dynamické ekonomice struktura cen. Jestliže se v této situaci centrální banka uchýlí k antideflační politice, bude mít tato aktivita kromě již zmíněných katastrofických dopadů (redistribuce, hospodářský cyklus) také následující dopad. Centrální banka „doplňuje likviditu“ ve snaze opravit trh a vyrovnat „cenovou hladinu“. Nové peníze ale dostanou jiní lidé, kteří uskuteční nějaké své nákupy, které povedou s velkou pravděpodobností k nárůstu cen ve zcela jiných sektorech, než ze kterých původní peníze „zmizely“. Dojde tedy k zásadnímu narušení cenového mechanizmu, kdy centrální banka silou svého monopolu reaguje na produktivní (hodnoty vytvářející) mírumilovné chování člověka aktivitou, která narušuje tržní koordinaci a vede tedy k plýtvání.
Pokles cen v důsledku poklesu bankovních úvěrů
Ceny mohou začít klesat také tehdy, začne-li chřadnout bankovní systém, tj. krachovat nezdravé banky. Jestliže však v rámci boje proti poklesu cen začne centrální banka zvyšovat peněžní zásobu, zabrání odhalení problémů a odstraní tlak na poctivé poskytování bankovních služeb.
Výnosy plynou státu a bance
Ukázali jsme si, jaké ekonomické jevy mohou vést k poklesu cen. Z provedené analýzy by mělo být zřejmé, že jakékoli zmnožování množství peněz (inflace) včetně tzv. antideflační politiky poškozuje ekonomiku, neboť představuje inflační daň, jejíž výnosy plynou ke státu a centrální bance. Tato politika představuje zlo, které způsobuje rozvrat mírumilovných ekonomických vztahů a vede k relativní chudobě. Dlouhodobě klesající ceny jsou proto nevyhnutelně definičním znakem každé prosperující ekonomiky.
Vyšlo v roce 2002