„Jádrem našeho systému je razítko a vládní dotace, nikoli úspěšný podnikatel – a to je špatně. Je potřeba, aby stát snížil daně a své výdaje, zastavil zadlužování a odstátnil vysoké školství,“ říká profesor ekonomie Josef Šíma v rozhovoru pro Reflex.cz.
Jak je na tom naše ekonomika? Některá čísla vypadají optimističtěji. Překonali jsme už krizi?
Vláda i centrální banka mají v popisu práce vyvolávat optimismus, a to i za cenu zamlčování řady problémů, které naše ekonomika má. Takže si užíváme optimistických předpovědí hospodářského oživení. To se ale dělo i před čtyřmi či pěti lety – a realita byla zcela jiná. Trvalé oživení vyžaduje strukturální změny a hospodářské reformy, které však nevidíme.
A je vůbec potřeba, aby ekonomika země pořád rostla?
Ekonomika nutně růst nemusí. Když si však podnikatelé přejí více vyrábět, nesmí jim vláda házet klacky pod nohy. Musíme mít svobodu hospodářsky se rozvíjet. V žebříčcích ekonomické svobody jsme však například daleko za Francií, někde v páté desítce zemí na světě, a měří-li se snadnost založit firmu a podnikat, patříme mezi nejhorší země světa. Jádrem našeho systému je razítko a vládní dotace, nikoli úspěšný podnikatel – a to je špatně.
Jaké konkrétní změny a reformy máte na mysli?
Musíme výrazně snížit vládní výdaje, snížit daně, zastavit zadlužování, odstátnit penze, ulehčit podnikání, přestat generovat stále nové politické priority a nechat ty, co peníze vydělají, je také utrácet. Bylo by též velmi užitečné vrátit do debat o hospodářské politice téma privatizace. Jen tak odstraníme plýtvání, jež masívní přerozdělování s sebou nese.
Vyplatí se dnes mladým lidem za takových podmínek investovat do vzdělání?
Investice do vzdělání je to jediné, co člověku nikdo nemůže sebrat, zdanit nebo znárodnit. Skandály s kupčením s tituly na vysokých školách vedly k jedné pozitivní věci. Všem je nyní zřejmé, že existují špatné školy a že hranice kvality není hranicí mezi veřejnými a soukromými školami. Jsou dobré školy – veřejné i soukromé – a jsou špatné školy, taktéž v obou provedeních. Dnes je zjevné, že nejde o to, mít diplom, ale studovat u kvalitních pedagogů, sepsat kvalitní diplomku, získat zkušenosti v zahraničí, účastnit se stáží apod. Spousta studentů bohužel v důsledku „studia zdarma“ na masových veřejných školách promrhá roky svého času, získá sice diplom, ale končí na úřadu práce.
Jste rektorem soukromé vysoké školy. Říkáte, že studenti na veřejných školách promrhají roky studiem, které jim pak k ničemu není. Na soukromých školách to neplatí?
Je to mnohem méně pravděpodobné, protože taková chyba studenta soukromé školy mnohem více stojí. Marnil by nejen čas, ale i peníze. Je zcela přirozené, že když člověk dostává něco „zadarmo“, je méně háklivý na to, jakou kvalitu daná věc má. Pakliže službu kupuje, je klientem a kvalitu vyžaduje více. Pakliže soukromá škola nedbá na kvalitu, nezíská studenty a škola zkrachuje. Veřejné škole se nic takového nestane, a proto snadno přežije spousta institucí, jimž by se ani škola nemělo říkat. K reformním krokům, o nichž jsem hovořil výše, by tedy přirozeně mělo přibýt výrazné odstátnění vysokého školství, jež by zabránilo mrhání miliardami v tomto sektoru.
Ve veřejném prostoru často vystupují ekonomové s opačnými názory. Je vlastně i ekonomie levicová a pravicová?
Ekonomie je jen jedna. Je to věda, která vysvětluje, že je za určitých podmínek možné vytvořit hospodářský řád a společenskou harmonii jako „vedlejší produkt“ běžných aktivit každého z nás, kdy nemyslíme na obecné blaho, ale jen na to, jak polepšit sobě. Spousta lidí si vůbec neumí představit, že něco takového je možné, protože naivně věří, že je nutné postavit do čela vůdce/politika/plánovače, který nám shora prosperitu a řád naordinuje. Řada ekonomů se zpronevěřuje podstatě své disciplíny. Vystupují často jen jako agenti různých odnoží státu či zájmových skupin, kteří jsou najati k tomu, aby zdůvodnili nejrůznější dotační programy, privilegia či výhody – vše samozřejmě na úkor daňových poplatníků a spotřebitelů.
Do čeho myslíte, že se obecně i konkrétně vyplatí investovat?
Věřím, že nejlepší investicí je investice, jež podléhá co nejméně politickým vlivům. Je bláhové zajišťovat se například na stáří nákupem státních dluhopisů. Zároveň určitě není dobré házet všechna vajíčka do jednoho košíku, tedy nerozkládat riziko – sektorově i teritoriálně.
Česká republika je už přes deset let členem Evropské unie, kam odvádí část peněz a získává dotace. Vyplatí se nám členství v EU?
Přál bych si, aby bylo možné vypočítat, kolik přesně jsme vstupem ztratili. Vůbec nejde o transfery jedním či druhým směrem, ale o to, kolik práce a intelektu lidí u nás se nyní nevěnuje zdokonalování výroby, zakládání nových firem a zlepšování života obyvatel, a lidé namísto toho vyplňují grantové žádosti, vymýšlejí nesmyslné projekty, jen aby se k „evropským penězům“ dostali, a administrují celý ten zhoubný proces evropských dotací – to se týká škol, podniků, vědců, umělců… Je to systém plný korupce, a to i tehdy, když vše probíhá „tak, jak má“.
Co říkáte na Českou národní banku a její intervence na devizovém trhu a na ČNB jako takovou?
ČNB má v popisu práce překvapovat, jinak by její kroky neměly vliv. Nesmí říkat pravdu o problémech bank, protože by uspíšila jejich pád. Musí permanentně zdůvodňovat smysl své existence, aby se lidé nezačali ptát, zda je tento mocný státní monopol vůbec třeba. V principu je to instituce centrálního plánování, která – stejně jako Státní plánovací komise – by neměla existovat, obzvláště ne ve společnosti, kde neexistují privilegované kasty, společnosti založené na trzích, svobodě a rovnosti.
Jak bychom si měli představit Českou republiku, ve které by nebyla centrální banka? Kdo by vydával bankovky? A jak by se určoval měnový kurs?
F. A. Hayek napsal ve své knize Soukromé peníze, že historie je jen sérií inflací vyprodukovaných vládami a ve prospěch vlád. Býval zastáncem centrální banky, ale po studiu toho, co centrální bankovnictví napáchalo, změnil názor. Zpolitizované peníze jsou ohromným nebezpečím (podívejme se na to, co centrální banky dělají v dobách krizí), protože skrze tištění peněz je možné uvalovat daň, která není vidět. Proto by lidé měli mít možnost opustit peníze, jež nejsou kvalitní, stejně jako to mohou udělat v případě jiných výrobků a služeb získávaných na trhu. Není žádný smysluplný důvod, proč má peníze vydávat stát. Soukromé banky či jiné instituce to snadno mohou dělat dnes tak, jako to dělaly v minulosti, než se mocichtivým státům podařilo peníze postátnit. Lidstvo by bylo ušetřeno spousty katastrof a mnoho lidí by nepřišlo o své životy, kdyby vlády nemohly zneužívat tiskařských strojů k financování válek a projektů, jež pomohou možná vyhrát jedny volby, ale následně vytvářejí hospodářské krize a masovou nezaměstnanost.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v časopise REFLEX 7/2014