Kniha Ekonomie v jedné lekci vznikla krátce po 2. světové válce. Stát regulující ekonomické aktivity hrál jako po každé válce významnou úlohu v hospodářství. V jedné polovině Evropy se pod sovětským vlivem přímo experimentovalo se socialismem, v druhé polovině Evropy se v poválečné náladě nového světového řádu znárodňovaly jen některé podniky, regulovaly jen některé ceny a pouze některá odvětví. Ekonomická obec byla pod silným vlivem tehdy nové ekonomické teorie Johna Maynarda Keynese a jeho knihy Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz. Myšlení intelektuálů bylo náchylné k podpoře rozsáhlých společenských experimentů. Když v roce 1948 publikoval Paul Samuelson první vydání své základní učebnice ekonomie (13. vydání z roku 1989 bylo donedávna nejpoužívanější učebnicí ekonomie na českých vysokých školách), která stále obsahuje mnoho z omylů tehdejší doby, přiznal, že byl pod velkým tlakem, jak silných levicových, tak i konzervativních kruhů. “Mohl jsem dosáhnout úspěchu pouze tak, že budu eklektický a centristický”, vyjadřuje Samuelson svůj postoj. Co ale znamenalo být centristický v době, kdy světem zmítala vlna socialismu a etatismu?
OMYL ROZBITÉHO OKNA.
Henry Hazlitt se na rozdíl od Samuelsona nesnažil být centristický. Věděl, že píše proti duchu doby. Psal o tom, co pokládal za zdravé základy ekonomie a snažil se vyvrátit nejkřiklavější ekonomické omyly své doby. Když psal svou knihu, nemohl tušit, že omyly přežívající v rozbouřené době po konci války se stanou základem hospodářské politiky vlád. Dnes a denně jsme tak svědky neustále opakovaných nesmyslů. Jedním příkladem za všechny buďtež nedávné výroky některých ekonomů a ekonomických žurnalistů, že přírodní katastrofy, jako například hurikán Katrina či asijské tsunami, mají ve skutečnosti pozitivní vliv na hospodářský růst a bohatství lidí. Druhým by mohla být častá domněnka, že západní Německo po 2. světové válce rychle zbohatlo kvůli tomu, že bylo zničené a vše se muselo znovu vystavět. Třetím, že Švédsko je bohaté kvůli vysokému přerozdělování. A je to právě tento omyl, který Henry Hazlitt pokládá za jeden z nejničivějších. Problém ilustruje a následně vyvrací na příkladu rozbité okenní tabule: Dav má pravdu v prvním závěru. Tento vandalský čin totiž bude v prvním kroku znamenat větší obchod pro jednoho sklenáře. Když se o události dozví sklenář, bude spokojen, podobně jako když se hrobník dozví o úmrtí. Majitel obchodu však přišel o 250 dolarů, které zamýšlel utratit za nový oblek. Protože musel vyměnit okno, bude se muset obejít bez obleku… Společnost ztratila nový oblek, který by býval mohl vzniknout, a je tudíž o něj chudší.
Hazlitt svou koncepci rozbitého okna aplikuje na nejrůznější sféry hospodářství a nejrůznější typy regulací. Proto pokračuje analýzou daní, cel, cenových regulací či minimální mzdy. Srozumitelným a přesto precizním způsobem boří jeden mýtus za druhým. Na textu napsaném před více než 50 lety tedy není ani s přibývajícími léty třeba nic měnit a více než milion prodaných výtisků a stále nové překlady do dalších jazyků tento názor jen potvrzují.
Morální filosofie i beletrie.
Přestože se Ekonomie v jedné lekci stala mezinárodním bestsellerem a přinesla Hazlittovi věhlas, jeho další díla jsou téměř neznámá. Jeho kniha Návrat starých časů – Příběh o znovuobjevení kapitalismu z roku 1951 vznikala v době, kdy George Orwell psal svůj slavný román 1984 a je pouhou náhodou, že Hazlittova fikce vypráví podobným stylem podobný příběh. Rozdíl je v tom, že Hazlittova kniha beletristickou formou vysvětluje základní principy fungování ekonomiky, přibližuje čtenáři fundamentální ekonomické zákonitosti a populárně vysvětluje zásadní poznatek Ludwiga von Misese, že socialistická společnost nemá ekonomický nástroj, který by jí umožnil smysluplně a racionálně plánovat. Hazlitt, podobně jako v Ekonomii v jedné lekci, krok za krokem ukazuje nefunkčnost státních zásahů do ekonomiky, jako je regulace cen, regulace nájemného nebo úvěrové dotace. Uplatnění poznatků, které nabízí ekonomická věda, umožnilo Hazlittovi zakončit jeho román optimisticky. Protože totalitní společnost nemůže dlouhodobě přežít, v Hazlittově fikci (stejně tak jako o něco později ve skutečnosti v zemích střední a východní Evropy) se diktatura rozpadá a svobodné trhy a na počátku velmi zranitelné tržní hospodářství vítězí nad regulací a útlakem.
Vedle beletrie, ze které by se ale mohl mnohému přiučit leckterý vystudovaný ekonom, napsal Hazlitt i řadu odborných prací, a to nejen na poli teoretické či aplikované ekonomie, ale také v oboru morální filosofie. Jeho obsáhlou knihu z roku 1964 Základy morálky označují někteří autoři za dílo srovnatelné s věhlasným dílem Adama Smithe Teorie mravních citů.
Vyvracení Keynese.
Z ekonomických děl zaujmou Hazlittovy práce o penězích a měnovém standardu. Toto téma bylo jedním z jeho nejoblíbenějších a své přesvědčení o potřebě odpolitizování emise peněz a návratu k osvědčenému zlatému standardu rozváděl od války, na jejímž konci byl zformován bretton-woodský měnový systém, až do své zcela poslední publikace, která se objevila v roce 1987 (kdy bylo Hazlittovi 83 let) v Review of Austrian Economics. Bretton-woodský systém byl zčásti dílem již zmíněného lorda Keynese a Hazlitt od samého počátku hovořil o jeho vrozené nestabilitě a předpovídal jeho pád, ke kterému nakonec v roce 1973 došlo. Keynesova hospodářská doporučení získávala po válce značnou popularitu, kterou si v některých kruzích udržela až doposud. Hazlitt byl přesvědčen o mylnosti celé této doktríny, a proto se odhodlal k husarskému kousku. Ve své knize z roku 1959 Omyl “nové ekonomie” vyvrátil jedno Keynesovo tvrzení za druhým, a to velmi unikátní formou. Převzal strukturu knihy Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, a kapitolu po kapitole, řádek po řádku vytrvale usvědčoval Keynese z omylu a provinčnosti, ukazoval, jak Keynesův makropohled naprosto přehlíží jednající a rozhodující se jednotlivce a vytváří falešný obraz společnosti a fungování trhů.
Ve své další knize Pokoření chudoby Hazlitt přesvědčivě ukazuje, že nejlepším způsobem boje proti chudobě je snížení úlohy vlády v ekonomice a umožnění fungování svobodných trhů. Nikoli hospodářská pomoc vlády chudým zemím, nikoli pokusy centrálních bank manipulovat úrokovými měrami nebo mohutné přerozdělovací programy, ale odstranění bariér svobodného obchodu a umožnění rozvoje lidské kreativity a vynalézavosti jsou osvědčené a stále funkční cesty k bohatství a prosperitě.
Ve stopách Misese.
Ekonomie v jedné lekci v sobě kondenzuje a velmi srozumitelným jazykem prezentuje – nezapomínejme, že Hazlitt jako novinář byl mistr pera! – poznatky, které byly následně rozpracovány do právě uvedených knih. Čtenář se proto dozvídá, jak pokořit chudobu; proč jsou měnové systémy papírových peněz nestabilní; jaké jsou největší omyly lorda Keynese a celé moderní makroekonomie, jíž dal vzniknout; proč nemůže fungovat ani celoplošný ani sektorový socialismus. Sám Hazlitt za zdravou ekonomickou teorii považoval teorii rakouské školy, představovanou stěžejními komplexními pojednáními o ekonomii Lidské jednání z pera Ludwiga von Misese a Zásady ekonomie z pera Misesova studenta, profesora Murrayho N. Rothbarda. Hazlitt byl přesvědčen o tom, že základy ekonomického myšlení lze vysvětlit jednoduše, aby je mohl pochopit každý. Pouze toto porozumění totiž může vést ke změně intelektuálního prostředí a společenského klimatu. Nelze totiž předpokládat, že politici či státní úředníci se po přečtení Ekonomie v jedné lekci začnou chovat proti svým vlastním zájmům a zahájí demontáž politiky vystavěné na pomýlených ekonomických základech. Jediným způsobem, jak se vyhnout ekonomickým omylům, je zvětšit počet lidí, kteří budou vědět, že hurikány nezpůsobují blahobyt, že inflace škodí ekonomice, že minimální mzdy zaměstnancům více ublíží než pomohou – že zkrátka vedle zdánlivě pozitivních efektů nějaké politiky, které jsou “vidět”, existují i mnohé další, často zcela nechtěné a škodlivé důsledky, které ale na první pohled “vidět” nejsou.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v časopise Ekonom 44/2005