Z několika posledních dokumentů Komise EU a z programu svolaných zasedání pro příští měsíce je patrné, že do popředí „evropského zájmu“ se dostává otázka vypořádání se s důsledky, jež jsou vyvolány odlišnou výší daní v jednotlivých zemích EU. V úředních dokumentech se hovoří o “daňovém dumpingu“ či „škodlivé daňové konkurenci“.V oficiálních dokumentech se neustále dovídáme, že daňová konkurence sice obecně přispívá k tlaku na snižování vládních výdajů, v praktické rovině ovšem, jak je konstatováno, působí řadu problémů.
Jedním z těchto problémů je odliv mobilních aktiv do zemí s nižší daní, takže rozpočty přicházejí o příjmy ze zdanění těchto aktiv. To ztěžuje možnost bojovat s rozpočtovým deficitem, a tak ještě zostřuje existující problémy mnohých evropských zemí. V zemi s vyššími daněmi poté zůstávají nemobilní aktiva, tj. ta, která nemohou „utéci“ do zemí s nižšími daněmi. Bohužel těmito nemobilními aktivy, z jejichž zdanění se vlády snaží vyrovnat ztracené příjmy, jsou malé firmy a nekvalifikovaná pracovní síla. Vládám tedy nezbývá než zvyšovat zdanění nekvalifikované práce, danit ty, co se nemohou (neumí) bránit. (Je uváděno, že implicitní daňové sazby zaměstnanců vzrostly mezi lety1981-1995 o více než 7%, zatímco tato míra pro ostatní faktory poklesla o více než 10%). Jelikož takovýto vývoj zvyšuje náklady zaměstnavatelů, ještě zvětšuje nejpalčivější existující evropský problém -nezaměstnanost. Úředníci EU a přední politici správně usuzují, že tento trend je třeba zvrátit. Problém nekoordinovaných daňových politik je navíc stále viditelnější.
Vznikající Hospodářská a měnová unie odstraňuje „problém“ vzniklý z fluktuací měnových kursů a vyplývajících kurzových rizik. Tento druh „škodlivé“ konkurence bude uregulován. Ve fiskální oblasti je ovšem problém stále „nevyřešen“. Je tedy alespoň připravován „nezávazný“ kodex slušného zdaňování, ke kterému by se měly připojit všechny členské země EU. Tímto bude (snad) možné opět více danit aktiva mobilní a méně zdaňovat nemobilní práci, což bude opět v souladu se sociální dimenzí evropské integrace.
Zbývá se ovšem vypořádat s faktem, že hranicemi EU nekončí svět a světová ekonomika. Jsou-li aktiva skutečně mobilní, jako např. kapitál, nebude sice pro investory atraktivnější investovat jej raději v Irsku než třeba ve Francii (tak jak je tomu v mnohých případech v současnosti), bude ovšem pravděpodobnější, že kapitál odplyne z Evropy zcela a bude směřovat třeba do Číny. To je přirozený výsledek daňové konkurence a praktický důsledek tohoto pozitivního jevu.
Evropští úředníci a nejvyšší politikové mají ovšem i na toto lék.“Koordinaci daňových politik je třeba řešit na celosvětové úrovni, v rámci zemí G7 a OECD“, sděluje Komise EU Radě. Čím jednotnější evropské státy prý budou, tím úspěšněji celé vyjednávání dopadne. Řečeno srozumitelnou řečí: Evropští politikové se pokusí přesvědčit zbytek světa, aby jeho zdanění nebylo nižší než vysoké zdanění v Evropě a “zlotřilí“ investoři neměli kam utéci, aby se vyhnuli zdanění, které je třeba k budování evropské sociální dimenze – kapitalismu s přemírou přívlastků. Francouzský prezident Chirac 17.11. předvedl, jakým způsobem lze začít pokus o celosvětovou regulaci kapitálových toků, když v reakci na události v Malajsii řekl, že „nadměrné spekulace některých devizových obchodníků by se měly podřídit kontrole,“ a připojil se k návrhu, aby Mezinárodní měnový fond předložil způsoby, jak to učinit.
Spojí-li se celý svět v boji proti „škodlivým praktickým důsledkům“„jinak pozitivní daňové kunkurence “a kapitál bude polapen a zdaněn(což je ovšem velmi nepravděpodobné), zbývá pouze nalézt odpověď na otázku, co bylo silou, která učinila Evropu centrem světového obchodu, vzdělanosti, kultury atd. Jednoslovná odpověď zní – konkurence. Konkurence na všech úrovních. Konkurence, které se Evropa (země EU)nepřetržitě brání, konkurence, kterou označuje za škodlivou. V tomto duchu je dovoz českých bezešvých trubek škodlivou konkurencí a antidumpingové řízení v zájmu ochrany konkurence nařídí uvalení sankčního cla. Dovoz hollyvoodských filmů je škodlivou konkurencí, a proto EU uvažuje o ochraně konkurence zaváděním povinného procenta uváděné evropské tvorby. Zpřísnění imigrační politiky má přispět k ochraně konkurence na trhu práce. Nyní jsou na řadě daně. Pod praporem ochrany konkurence v daňové oblasti bude muset Irsko zvýšit své neúměrně nízké daně pro domácí i zahraniční investory. Objevuje se koncept daňového dumpingu.
Pokusy vlád o regulaci národních ekonomik opakovaně končí nezdarem. Pokusy vlád o celosvětovou regulaci jsou obludné. Vlády zemí EU by se neměly snažit exportovat své hospodářské problémy do zbytku světa. Svět se Evropou zmanipulovat pravděpodobně nenechá. Vlády zemí EU by se ovšem neměly snažit ani exportovat své hospodářské problémy do zemí “blízkého evropského zahraničí“. „Blízké pohraničí“ pravděpodobně neřekne NE.
Redakčně upravená verze tohoto textu vyšla v Lidových novinách 28. ledna 1998