Vysloví-li někdo v České republice názor, že oblast peněžnictví by měla být odpolitizována a vyňata z moci státu, tedy že by měl být zrušen monopol centrální banky a do oblasti emise peněz by měla vstoupit konkurence se všemi blahodárnými důsledky, které její přítomnost v jakékoli oblasti hospodářství přináší, nesetká se s příliš pozitivní reakcí. Vždyť mnozí přední ekonomové tvrdí, že na státním vlastnictvím a vlivu by měl být vystaven i sektor komerčního bankovnictví, obzvláště v době transformace hospodářství. Co lze poté čekat od diskuse o úloze státu v centrálním bankovnictví?! Přední čeští teoretici tvrdí, že úvahy o tzv. svobodném bankovnictví jsou nesmyslné a že celý tento koncept je nefunkční, neboť „informace se již nepohybují rychlostí cválajícího koně“, popřípadě se omezují na tvrzení, že centrální banka nemá žádný názor o rozvíjející se teorie svobodného bankovnictví, neboť nikdo v tomto ústavu s více než 1000 zaměstnanci se touto věcí nezabývá a nezná ji, a že to, co je svoboda „si už ze školy nepamatují“, natož pak to, co je svoboda v bankovnictví. Většinu svých znalostí tito lidé čerpají, jak sami přiznávají, pouze z několikastránkových shrnutích dané problematiky v ekonomických encyklopediích sepsaných odpůrci této teorie. Proto obě skupiny zastánců etatismu v bankovnictví, kteří tvoří většinu českého teoretického establishmentu, spojují své síly a „reakčním“ názorům hovořícím o svobodě a konkurenci v bankovnictví se vysmívají.
O to zajímavější je poté slyšet poněkud osvícenějšího teoretika centrálního bankovnictví, který si uvědomuje důležitost změn, ke kterým v bankovnictví dochází v souvislosti se vznikem nových způsobů placení a vzniku peněz jako jsou e-gold nebo cybercash, atp. Tato možnost se naskytla nedávno, kdy v Praze přednesl přednášku prezident Federal Reserve Bank of Cleveland Jerry Jordan. Tento přední teoretik centrálního bankovnictví vyzval k vážnému studiu teorií svobodného bankovnictví jako nutného základu pro chápání fungování bankovnictví ve věku moderních informačních technologií. Jména současných teoretiků svobodného bankovnictví jako Selgin, White, Dowd, Hoppe či Salerno jsou zde totiž buď téměř neznámá, nebo přesto, že některá jména obzvláště rakouských teoretiků Misese, Rothbarda a Hayeka známá jsou, jejich příspěvky v oblasti peněz nejsou příliš studovány. A nejde jen o teorii. Jerry Jordan nehovořil pouze o omezené schopnosti centrálních bank provádět měnovou politiku a o tom, že jejich snažení způsobuje pouze rušení cenových signálů a způsobuje hospodářské cykly. Hovořil také o tom, že samotné zakládání monopolních centrálních bank, včetně superbank typu MMF, bylo osudné pro vývoj ekonomik ve 20. století a historie jejich intervencí není příliš radostná. Jordan se ale nespokojil s konstatováním fakt chmurné historie. Jeho plán na zrušení ustanovení o zákonném platidle a návrh privatizace zlatých rezerv americké centrální banky je skutečně nevšední. Privatizace zlatých rezerv by umožnila návrat k přirozenému stavu, kdy lidé drží zlato jako část svých aktiv. (Vyvlastnění zlata v USA provedl v 30. letech dnes tolik oslavovaný F.D. Roosevelt.) Tento krok by také ukončil bezprecedentní experiment tzv. papírového standardu, který se stal základem měnového uspořádání před zhruba čtvrtstoletím a vydal měny všech zemí napospas hrám politických elit. Z peněz se stalo politikum. Politici a úředníci začali rozhodovat o cenách – o úrokových měrách a kursech. Inflace se svou schopností masivně přerozdělovat a ničit jemné předivo ekonomických vztahů se stala předmětem (a cílem) hospodářských politik. Politici a úředníci ale žádné ceny stanovovat neumí a ani nemohou umět. Monopolní výsada, které se těší centrální banka, jim schopnost stanovit cenu nezvýší. Proto by si všichni měli uvědomit následující: je třeba demonopolizovat a odpolitizovat emisi peněz.
Zajímavý je Jordanův pohled na euro, který vynikne obzvláště při srovnání s pohledem mnohých jiných teoretiků a politiků. Jeho vyjádření „Bez eura by proto bylo ještě důležitější vyvinout alternativní elektronické soukromé peníze. Šlo by o uskutečnění myšlenky F. A. Hayeka o fungování systému konkurujících si soukromých měn,“ je v přímém rozporu s návrhy vlád Francie, Německa, Japonska a dalších na vytvoření nového světového měnového uspořádání, které má být (znovu jako v Bretton-Woodském systému) založeno na zafixování měnových kursů. Je proto třeba klást si otázku, nežene-li se světové finančnictví do další katastrofy, která by byla vyvolána mylnou analýzou měnových záležitostí a to obzvláště tehdy, když, jak praví Jordan, „v zásadě platí, že závěry všech učebnic o měnové politice v minulosti byly mylné“. Poučili jsme se z historie? Na čem by tedy měla stát měnová politika? Jako jeden z mála centrálních bankéřů Jerry Jordan předkládá celou řadu zajímavých myšlenek a návrhů, které zaujmou nejen profesionální ekonomy a bankéře, ale i širokou veřejnost, které není lhostejný vysoký stupeň regulace a státních zásahů nejen v bankovnictví, ale v celé ekonomice.