Díla profesora Murrayho Rothbarda jsou českému čtenáři již známa. Jeho útlá, ale vlivná kniha Peníze v rukou státu s podtitulem Jak vláda zničila naše peníze (Liberální institut 2001) přestavila v plné síle Rotbhardovy věhlasné zbraně: fundovaná, ale každému srozumitelná ekonomická analýza poskytující vhled do historických událostí, přísně logická stavba argumentů dokumentovaná historickou ilustrací, jež odzbrojuje oponenty. Téměř pětisetstránková Ekonomie státních zásahů (Liberální institut 2001) šla ještě dále. Neomezila svůj předmět zkoumání na jeden dílčí sektor, ale provedla nevídaně komplexní typologii státních intervencí od regulace nájemného po zdanění, kterou ještě doplnila praxeologickou analýzou demokracie a protitržní etiky. Přísná Rothbardova dedukce rozvrátila všechny argumenty zastánců státních zásahů – ukázala na jejich škodlivost a mnohdy také vnitřní rozpornost. Tvůrce „aktivní hospodářské politiky“ tak zůstal bez teoretických argumentů ve prospěch svého konání. Ekonomie státních zásahů odkrývá však pouze část ekonomických argumentů Murrayho Rothbarda, jelikož jde o pouhý třetí, závěrečný díl komplexního pojednání o ekonomii, jenž byl specificky věnován násilným zásahům do svobodného trhu. První dva díly tohoto pojednání se českému čtenáři dostávají do rukou až nyní díky překladu jeho Man, Economy, and State, který nese v češtině název ZÁSADY EKONOMIE – pojednání o lidském jednání a harmonii trhů. Až s tímto dílem je představení základních stavebních kamenů Rothbardova systému kompletní.
Rothbardovy ZÁSADY EKONOMIE jsou výjimečným počinem. Je to proto, jak sám autor v předmluvě k novému vydání vysvětluje, že mezi profesionálními ekonomy přestalo být zvykem psát ucelená pojednání o základech jejich vědy, ze kterých se měl co přiučit jak začínající student, tak profesor ekonomie. Rothbard v nejlepší tradici rakouské školy, jejíž zástupci se i v mnoha jiných směrech nevezli na zrovna módní vlně, jež zachvátila akademický svět, pokračoval ve šlépějích svého učitele Ludwiga von Misese a sepsal svou verzi Zásad. Ve 2. polovině 20. století tak vedle sebe nalézáme dvě velká díla, která představují ekonomickou vědu: Misesovu Human Action a ZÁSADY EKONOMIE. Nikdo další se k podobnému počinu neodhodlal, a tak jsou Rothbardovy ZÁSADY prozatím posledním exemplářem v několikasetleté tradici pojednání o ekonomické vědě.
Rothbardova kniha si však drží i další primáty. Nejen že je čtivá, srozumitelná a vybízí k přemýšlení obzvláště v místech, kde autor záměrně systematicky kritizuje alternativní pohledy na dané problémy, ale nabízí i originální přístupy k řadě teoretických konceptů. Když Murray Rothbard píše o významu Misesovy Human Action, zdůrazňuje následující:
„Od nynějška lze v ekonomii stěží něčím přispět, aniž by člověk začal myšlenkami z Human Action.“
Stejná slova lze však vztáhnout i na jeho vlastní přínos. Podařilo se mu totiž na rozdíl od mnoha moderních autorů a uznávaných ekonomů jedno: ani při analýze komplikovaných společenských jevů neztratil ze zřetele člověka a nezapomněl, že předpokladem jakékoli ekonomické analýzy je uznání konceptu soukromého vlastnictví. Každý člověk totiž jedná a při svém jednání nakládá se svým majetkem ve snaze polepšit si. Veškeré ekonomické úvahy lze rozvinout pouze na stabilních základech, jež jsou tvořeny pevnou konstrukcí soukromého vlastnictví. Murray Rothbard odstranil z ekonomie řadu konceptů, jež ztratily časem obsah, znovu je postavil právě na takové základy a učinil z nich plnohodnotnou část ucelené konstrukce ekonomické vědy.
Jedním z příkladů je rehabilitace konceptu monopolu. S růstem populárnosti konceptu dokonalé konkurence začali ekonomové za firmu s monopolní silou považovat každou firmu, která se neshodovala s „ideální“, dokonale konkurenční firmou. Z toho důvodu se v podstatě každá reálná firma stala monopolem – reprezentantem tržního selhání a terčem protimonopolní politiky. Profesor Rothbard ale odvrací naši pozornost od spekulací ohledně tvaru poptávkové křivky po produkci firmy k mnohem zásadnější skutečnosti. Svobodné fungování trhu totiž vůbec nezávisí na tom, jakým způsobem by reagovali spotřebitelé na změnu ceny výrobku firmy (tj. tvaru poptávkové křivky), ale na tom, zda někdo násilím brání ostatním nabízet jejich zboží a služby. Udělil-li tedy stát nějaké firmě privilegium působit v odvětví a brání-li silou vstupu konkurentům, těší se firma monopolní výsadě – jedná se o monopol, který poškozuje trh, neboť do harmonických tržních vztahů zavádí prvek násilí (donucení). Trh je totiž definován jako směna řádně nabytých vlastnických titulů. Ekonomie staví na vlastnictví, a proto je každá, jakkoli velká a „mocná“ firma, která dosáhla své velikosti díky přízni zákazníků, trhem, zatímco jakkoli velká firma, která se těží monopolnímu státnímu privilegiu, antitezí trhu – monopolem. Státní politika boje proti monopolům je v tomto světle zcela absurdním počínáním, neboť stát je jediným, kdo monopolní výsady může udělovat. Tato Rothbardova analýza připomíná Misesovu analýzu, ve které odhaluje absurdnost boje státu proti inflaci, neboť i zde je státní centrální banka institucí (obdařenou státním monopolním privilegiem), která může peníze tisknout, a stát tak s velkou pompou „bojuje“ už desítky let sám proti sobě.
Používají-li ekonomové prázdné, nedefinovatelné pojmy, jejichž reprezentanty jsme právě uvedli, nemusí veřejnost nikdy rozpoznat, jaké absurdní recepty jsou jí mnoha ekonomy a následně politiky předkládány k řešení společenských problémů. Jen pochopení principů ekonomické vědy nám může odhalit souvislosti ekonomických jevů. A přestože společenské jevy jsou nesmírně komplikované, principy umožňující jejich pochopení jsou prosté. Každý proto může vlastní logickou úvahou dojít k platným závěrům, jež jej samotného mohou překvapit. Člověk může najednou zjistit, že poznatky, které nekriticky přijímal, jsou sice velmi rozšířené, avšak zásadně mylné. Kniha profesora Rothbarda ZÁSADY EKONOMIE otevírá každému takovouto cestu poznání. A jak si Murray Rothbard přál, když psal svou knihu v tradici klasických pojednání o ekonomii, na této cestě se může potkat zvídavý laik s profesorem ekonomie