Tržní ekonomika nikdy neměla na růžích ustláno. Čas od času sice nastane ve společnosti okamžik, kdy lidé volají po rozšíření oblastí lidského rozhodování, v nichž chtějí dobrovolnost, ovšem tento okamžik netrvá obvykle dlouho. Zatímco zastánci tržní ekonomiky spíše vysvětlují, jak ve světě bez centrálního řízení „překvapivě“ vznikne velmi organizovaný tržní řád jako výsledek individuálních rozhodnutí milionů svobodných lidí, zastánci státních řešení slibují, slibují a zase slibují, že jakékoli problémy vyřeší. Nabízejí opak. Chtějí část ekonomických rozhodnutí lidem odebrat a učinit z nich předmět politiky. A jelikož lidé často mylně věří, že přesunem do sféry politiky je možné problém vyřešit, vlády mají tendenci se rozpínat. Proto se dnes z většiny vlád v Evropě i zámoří staly molochy, které rozhodují i o více než polovině vydělaných příjmů. Člověk se lopotí, aby zaopatřil sebe a svou rodinu, stát mu pak polovinu peněz sebere a dá je někomu jinému. To je dnešní realita.
Tento proces bobtnání státu se obzvláště intenzivně děje v době krizí a válek. V takovýchto dobách nejistoty jsou lidé ještě méně ostražití než v dobách klidu a mají tendenci vzdávat se svých svobod v naivní víře, že stát novou krizi dokáže vyřešit a trable každého z nás tak pominou. V poslední době si opravdu takovýchto krizových situací užíváme – covid, ruská invaze na Ukrajinu nebo inflace, jakou západní svět půl století neviděl. A v každé z těchto krizí jen slyšíme, co nového prý musí vláda nutně udělat – zadotovat, zakázat, zaregulovat, kontrolovat, omezit… Prý dočasně. To už tedy ale všechno bylo!
Kniha Mýtus státu podnikatele je proto ideální knihou pro tuto dobu. Sepsala ji jedna z nejzajímavějších osobností dnešní politické ekonomie Deirdre McCloskeyová, autorka neobyčejné trilogie o zrodu naší dnešní moderní doby (The Bourgeois Virtues, Bourgeois Dignity, Bourgeois Equality), a vlivný italský politický filosof a komentátor veřejného dění Alberto Mingardi. Propojují své dva světy, aby v zábavně psaném textu mohli ukázat, jaké jsou hybné síly moderní tržní ekonomiky a jak je takovýto pohled v příkrém kontrastu s vizí světa řízeného z centra; vizí, která opět získává na popularitě díky hojně čteným pracem politicky angažovaných keynesiánských ekonomů jako je v Římě narozená Mariana Mazzucatová nebo marxistických ekonomů jako je Thomas Piketty.
Coby intelektuální novinku nám Mazzucatová a Piketty předkládají myšlenku státu, který – i v dnešní době, kdy toho dělá více než kdy předtím – bude dělat ještě více. Bude moudře investovat (za peníze odebrané daňovým poplatníkům) a podporovat vybraná odvětví nebo vybrané technologie (na úkor technologií a odvětví jiných). Před touto mentální nákazou jsme byli po pádu komunismu v České republice po nějakou dobu imunizování, ale novým generacím, jež si aktivitu vlády opět začali romantizovat, připadají tyto staré nápady oděné do nového hávu znovu přitažlivé. Etatismus a antiliberalismus jsou zkrátka zpět.
Kniha Mýtus státu podnikatele je poutavým čtením – plná historických příkladů i odkazů na současné dění, ale hlavně ukázkou ekonomie v té nejlepší podobě. Autoři vědí a jejich předchozí dílo to plně odráží, že vznik a rozvoj kapitalismu – inovatismu, jak mu říkají – nestojí na moudrých vládních politikách, ani technologickém pokroku, ani vykořisťování ani kolonialismu, nýbrž vychází z přelomové změny v pohledu na člověka jako autonomní mravní bytost, která dává průchod svému inovátorství ve společenském prostředí, jež odráží lidskou důstojnost a ctí rovnost mezi lidmi. Ekonomické argumenty, které autoři používají, jsou proto odlišné od technicistních úvah jejich intelektuálních oponentů. Mají naopak blízko k pojetí klasické politické ekonomie, jak ji známe od Adama Smitha, F. A. Hayeka nebo dnes Vernona Smitha a jeho projektu humanomiky (humanomics).
McCloskeyová a Mingardi dokáží být velmi kritičtí a svůj nesouhlas s argumenty svých intelektuálních oponentů dát jasně najevo – koneckonců proč také ne. Vždyť ve své knize se nesnaží zachránit před etatismem nic menšího než osud svobodného světa! Za povšimnutí však zároveň stojí jejich ohromná pokora. Jsou si vědomi – na rozdíl od etatistických společenských reformátorů – jak málo každý jeden člověk ví o fungování komplexního živoucího organismu moderní tržní společnosti. Chápou, že pouze díky tomuto úžasnému plodu lidské kreativity mohl Západ (a po něm zbytek světa) zažít onen jedinečný a fascinující mccloskeyovský ohromný nárůst blahobytu (Great Enrichment) a dát milionům lidí naději na dobrý život. Tato jejich pokora ostře kontrastuje s namyšleností a – jak by řekl Hayek – osudnou domýšlivostí etatistů, jejichž celý argument pro větší státní intervencionismus vlastně spočívá ve víře, že politik vybavený mocí, privilegii a penězi daňových poplatníků bude mít v křesle svého úřadu větší znalosti, než jaká je agregovaná znalost milionů lidí každodenně na trzích působících. Jak bláhové a nebezpečné!
Příjemné čtení!