Je-li u moci vláda, která ani neskrývá zneužívání politiky ve vlastní prospěch, zdvihá to často vlnu odporu a lidé jsou schopni zaplnit velká náměstí a volat po nápravě. Recept takovéto opravy politiky se zdá být jednoduchý.
Zvolíme reformní vládu a ona vrátí do naší země stabilitu – přestane hromadit dluhy, veřejné finance se stabilizují a díky radám expertů z Národní ekonomické rady vlády, OECD nebo EU se vytvoří rovné prostředí pro podnikání. Populismus bude nahrazen odpovědným hospodařením státu.
Zvolíme nadstranického prezidenta, slušného člověka se smyslem pro řád a disciplínu. Ten bude důstojně reprezentovat lid naší země a v rámci svých pravomocí přispěje ke kvalitnímu fungování naší křehké demokracie. Jmenuje tak generály i soudce, kteří se pak ujmou svých postů, vybere schopného guvernéra národní banky, jejíž Ústavou garantovaná nezávislost zaručí stabilitu cen a dá nám pevnou měnu.
Z peněz daňových poplatníků budeme platit část médií – televizní a rozhlasové „veřejnoprávní vysílání“ – jelikož pro řádné fungování demokracie je nutné zajistit objektivitu a vyváženost zpravodajství. Daňoví poplatníci rovněž zafinancují většinu škol včetně všeho úřednictva na ministerstvu školství, školní akreditátory, inspektory a jiné strážce kvality vzdělání. Ti pak společnými silami vpraví ideály demokratického vládnutí do hlav a srdcí školních dětí.
Pakliže některé z těchto receptů nefungují uspokojivě na národní úrovni, pak dojde k vytvoření a posílení demokratického rozhodování na úrovni nadnárodní – celoevropské peníze, celoevropské daně, společné evropské politiky a hlavně prohlubování demokracie, aby se zefektivnily rozhodovací mechanismy, jež musí dobře sloužit pro stamiliony lidí a dát nám poté stabilitu, společenskou harmonii a prosperitu na celém kontinentu.
Co ale vidíme, když se pořádně rozhlédneme kolem? Dluhy většiny zemí rostou do závratných výšin, vlády zatěžují obyvatelstvo stále novými daněmi, centrální banky svými inflačními politikami ničí měny, jejichž hodnotu měly garantovat, cenzurují se informace, školní výuka degraduje. Pravidla, jež měla zaručit dlouhodobou stabilitu fungování Evropské unie, jsou zapomenuta během pár let po svém slavnostním přijetí.
Hans-Hermann Hoppe ve své knize nabízí vysvětlení vzniku těchto jevů, které nejen ničí ekonomiky zemí, ale doslova rozkládají společnost. Namísto harmonických vztahů mezi lidmi vnášejí do společnosti stále více konfliktů a vedou k omezování svobodného rozhodování a většímu donucování. Podle něj vůbec nejde o náhodu. Profesor Hoppe tvrdí, že selhává demokracie jako systém vládnutí – předvídatelně, nepřekvapivě, systematicky. Svou nejznámější knihu, kterou právě otevíráte a která byla přeložena do řady jazyků, nepsal před rokem či dvěma, aby reagoval na aktuální dění v Evropě či USA. Kniha Demokracie – Bůh, který selhal, byla poprvé publikována již před více než dvaceti lety. Přesto, když se do ní začteme, získáme pocit, že na aktuální dění reaguje. Je to proto, že není popisem dobových kulis, nýbrž analýzou zásadních problémů společenského soužití – problémů, které sužují lidské společnosti od nepaměti a trápí nás i dnes. Hoppe vysvětluje věčné nebezpečí koncentrace politické moci. Objasňuje vznik a následky používání institucionalizovaného donucení k vlastnímu obohacení. A jelikož každodenní politické diskuse o tom, komu vzít a komu zase dát, koho zadotovat a koho zdanit, jsou z povahy věci založeny na selektivním použití donucení mocenským aparátem státu, kdy jedni získávají a druzí jejich účty platí, Hoppeho kniha bohužel dnes vůbec neztrácí na aktuálnosti. Spíše naopak.
Má-li Hoppe pravdu, tak jeho kniha může přinést mnohým trpké poznání, že sice volby mohou do pozic politických vládců vynést nové, třeba i na první pohled sympatické tváře, nicméně na dlouhodobých negativních trendech značících společenský úpadek se pranic nezmění. Ten je totiž podmíněn (ne)fungováním samotného systému demokratického vládnutí. Abychom pochopili, jakými mechanismy přispívá demokracie k dlouhodobé a systematické kumulaci ekonomických a obecně společenských problémů, kontrastuje profesor Hoppe logiku jejího vnitřního fungování s fungováním přirozeného řádu a klasické monarchie. Monarchisté budou potěšeni, jak toto srovnání dopadá. Nejde tady ale o přehlídku krásy nebo pozice na pomyslných stupních vítězů, nýbrž o způsob zkoumání. Ve své inovativní komparativní analýze Hans-Hermann Hoppe především ukazuje, jak užitečné může být společné použití politické ekonomie a politické filosofie pro porozumění zásadním otázkám moderní doby.
Profesor Hoppe není českému čtenáři neznámým autorem. V České republice a na Slovensku opakovaně pobýval, přednášel jako hostující profesor na univerzitách, vystupoval na konferencích a letních školách, a ovlivnil tak myšlení řady studentů z mnoha oborů. Na český trh také uváděl knihy některých svých mentorů – napsal doslov k českému vydání Misesova Liberalismu (Liberální institut, 1998), obsáhlou předmluvu k Rothbardově Etice svobody (Liberální institut, 2009) a křtil knihu Erika von Kuehnelt-Leddihna Levicové smýšlení: Od de Sada a Marxe k Hitlerovi a Pol Potovi (CEVRO Institut, 2010). Z knih profesora Hoppeho má český čtenář k dispozici výběr statí, který vyšel u příležitosti jeho 60. narozenin pod názvem Demokracie, anarchie a omyly ekonomie (Liberální institut, 2009) a knihu Stručná historie člověka: vzestup a úpadek (Liberální institut, 2016). Nyní – konečně – vychází i český překlad Hoppeho nejznámější knihy. Za přečtení určitě stojí!