Liberální institut od poloviny 90. let uděluje svou výroční cenu nejvýznamnějším světovým osobnostem, které zanechaly zásadní stopu na poli liberálního myšlení. Vždy jsme brali velmi vážně myšlenku F. A. Hayeka, jenž ve svých textech psal o tom, že má-li docházet k rozvoji myšlenek klasického liberalismu a myšlenek svobody, tedy společnosti založené na panství práva a respektu k soukromému vlastnictví, je třeba promýšlet ideál liberální společnosti a vysvětlovat jeho fungování. Tomuto ideálu říkal «liberální utopie». Role institutu proto vždy spočívala v kultivaci a rozvíjení tradice svobody a v představování fungování společnosti, kde různí lidé s různými představami o tom, jak vypadá spokojený život, žijí v míru vedle sebe; společnosti, kde tito lidé mají stejná práva jako všichni ostatní členové společnosti; kde nikdo jiný není obdařen zvláštními privilegii, aby druhým vládnul; společnosti, kde funguje svobodná tržní ekonomika a konkurence, jejímž základem jsou zdravé peníze. V takové společnosti pak lidé mohou spolupracovat a společným úsilím koordinovaným funkčním cenovým mechanismem zvyšovat svou životní úroveň.
Abychom tohoto někdy měli šanci dosáhnout, lidé si musí uvědomit, že takovýto ideál svobodné společnosti je smysluplný a žádoucí. Musí dojít k revoluci na poli myšlenek. K té však, jak víme, nedochází příliš často. Tady u nás v České republice jsme tuto změnu myšlení částečně zažili na počátku devadesátých let. Lidé si tehdy uvědomili, jak zločinný je systém politického útlaku komunistické strany a jak nefunkční je centrální plánování, a volali po alternativním společenském uspořádání založeném nikoli na útlaku a 8privilegiích, nýbrž na rovnosti práv a svobodě. Ve Spojených státech obdobnou revoluci na poli myšlenek před více než deseti lety vyvolal Ron Paul, který zanechal svou stopu i v Praze, kde Liberálnímu institutu pomáhal uvést na trh historicky první překlad Misesova Lidského jednání, největší obhajoby svobodné tržní ekonomiky sepsané ve 20. století. Ron Paul dlouhá léta působil v americkém kongresu. Byl znám jako «Dr. NO». Když se v kongresu hlasovalo o zvyšování daní, dotacích, vládních regulacích, Ron Paul byl vždy proti. Často jako jediný ze všech kongresmanů. Ať už byly důvody pro zvyšování vlivu státu v ekonomice jakékoli, ať dotace směřovaly na jakoukoli činnost, stál si za svým. Byl věrný americké ústavě a myšlenkovému odkazu Otců zakladatelů. Úkolem vlády není jedněm brát a druhým dávat, vláda nemá dotovat a «pomáhat». Vláda má bránit právo na život a majetek a zajišťovat rovnost práv, nikoli vytvářet privilegia a privilegované skupiny. S touto historií a reputací zásadového člověka bránícího svobodu se rozhodl kandidovat na prezidenta Spojených států. Byl najednou vidět a slyšet. Díky němu se miliony lidí ve Spojených státech i za hranicemi dozvěděly o velikánech liberálního myšlení a začali číst knihy F. A. Hayeka, Ludwiga von Misese, Murrayho Rothbarda a dalších. Skrze tato díla zjistily, jak moc vláda lidem škodí, jak nebezpečná je inflace, jak regulace ubíjí podnikání. Ron Paul řečnil na stadionech a náměstích a desetitisíce lidí po celé Americe na těchto setkáních naslouchaly a někdy třeba i skandovaly «End the Fed!» (Zrušte centrální banku). Nevídaná podívaná, intelektuální revoluce! Myšlenky svobody, nikoli barva kravaty a schopnost slibovat nesplnitelné, byly důvody, proč se lidé, včetně mnoha mladých lidí, začali díky Ronu Paulovi zajímat o politiku. Ron Paul ale volby nevyhrál. Prezidentem se nestal, a tak bude navždy pamatován jako «Dr. NO».
My dnes máme v Praze Javiera Mileie. Ten také způsobil revoluci na poli myšlení. Javier Milei přinesl myšlenky klasického liberalismu do argentinských domácností. Z těchto myšlenek se díky němu stalo konverzační 9téma při obědech a večeřích v rodinách. Miliony lidí myšlenky, o nichž často nikdy neslyšely, nadchly. A daly jim naději. V argentinských školách, v debatách o hospodářské politice, v mediálních diskusích se po mnoho desetiletí o svobodné tržní ekonomice totiž vůbec nediskutovalo. Experimentovalo se místo toho se socialismem. A ten v Argentině, stejně jako u nás v České republice a kdekoli jinde na světě, přinášel bídu a útlak. Najednou, díky Javieru Mileiovi, se statisíce a miliony lidí vydaly do knihkupectví a na internet a začaly číst – Hayeka, Misese, Rothbarda. Milei se díky tomu proměnil v jedinečného revolucionáře. Zažehl jiskru, a změnil tak myšlení ohromného množství lidí. Tím vytvořil unikátní předpoklady pro znovuoživení liberálních myšlenek a jejich uplatnění v praxi v zemi – a na kontinentu – kde desítky let vládly myšlenky svobodě nepřátelské. To se nyní mění a Argentina díky Javieru Mileiovi získává novou naději, aby se mohla znovu stát bohatou a prosperující zemí; aby se miliony Argentinců vymanily z chudoby a mohly začít žít lepší život. Javier Milei – uspěje-li – může být proto pamatován nikoli jako «Dr. NO», kritik rostoucí role státu a jeho devastujících politik, jenž vyvolal ohromný zájem o myšlenky klasického liberalismu a myšlenky svobody, ale do praxe je nedokázal přenést, nýbrž jako «Dr. YES». Nejen jako vítěz v prezidentské volbě, ale především jako velký popularizátor myšlenek svobody a velký reformátor, který k lepšímu změnil životy milionů lidí, odvedl Argentinu od devastujícího kolektivismu a etatismu a udělal z ní zemi jinou. Zemi, která nestojí na privilegiích mocných, vládne v ní panství práva a svobodná tržní ekonomika produkuje bohatství, jehož si užívají všichni lidé.
Výroční cena Liberálního institutu je oceněním dosavadního působení Javiera Mileie při popularizaci myšlenek klasického liberalismu, panství práva, lidské svobody a tržní ekonomiky a vyjádřením podpory při jejich zavádění do praxe.
