Po desetiletích totalitních systémů v České republice zažíváme od počátku 90. let vlnu zájmu o poznávání základních zákonitostí fungování tržní ekonomiky. Po dlouhé době se mohou studenti ekonomie i široká veřejnost opět bez obav seznamovat s pohledem na ekonomiku, který nabízí ekonomická teorie (převážně v podobě svého hlavního proudu). Svobodná volba jednotlivců vedoucí k dobrovolné směně, jež je výhodná pro obě strany obchodu, výhodnost mezinárodního obchodu bez administrativních překážek, omezená role státu, negativní důsledky redistribuce bohatství, škodlivost progresivního zdanění atd., to jsou závěry, které ekonomie hlavního proudu nabízí. Zároveň nám ale předkládá řadu problémů, které údajně trh neumí vyřešit, a přichází s tzv. teorií tržních selhání. Ta vyvolávají nutnost aktivní politiky státu (vlády), která má např. dbát o zachování konkurence mezi podnikateli prostřednictvím své antimonopolní politiky, bez které by si svět rozdělily mocné monopoly, které by ožebračovaly spotřebitele. Toto a mnohá jiná podobná doporučení vycházejí z předpokladu, že úlohou vlády je napomáhat tomu, aby se ekonomika reálného světa co nejvíce přibližovala ideálu dokonalé konkurence, která je v očích ekonomie hlavního proudu předpokladem optimálního fungování trhů a vede k nastolení rovnováhy na všech trzích. Takto dosažená všeobecná rovnováha je podmínkou optimální alokace zdrojů.
Profesor Kirzner ve své knize, která se vám dostává do rukou, přichází s myšlenkou, že přístup, jenž se nesoustřeďuje na studium fungování reálného světa a hledání hybné síly fungování trhů, ale na výčet „nedokonalostí trhu“, které mají být poté vládou odstraňovány, abychom se mohli přiblížit vysněné dokonalé konkurenci, nutně vede k útokům na mnohé rysy tržní ekonomiky, jako je např. reklama; vede k budování obskurních termínů, jako je společenské optimum; vytváří mylné teoretické koncepty, jako je např. ekonomie blahobytu, a vede k formulaci chybných doporučení pro hospodářskou politiku např. v podobě antimonopolního zákonodárství. Navíc tento přístup vede k tomu, že kolektivistům všech odstínů přidává účinnou zbraň do jejich arzenálu. Stačí jim poukazovat na odlišnosti reálného světa od ideálu dokonalé konkurence. Nejsou-li splněny předpoklady dokonalého fungování trhů, trhy prý nefungují, a proto je potřeba silný stát, aby „neefektivní“ fungování trhů suploval. Zakládá-li teorie hlavního proudu svou obhajobu tržní ekonomiky na tvrzení, že trhy v zásadě fungují, ale vláda musí odstraňovat příčiny těchto odlišností, pak se otevírá nekonečný prostor pro zásahy vlády do ekonomiky se všemi známými z toho plynoucími negativy. Reálný svět je totiž jiný, než model dokonalé konkurence předpokládá.
Na trhy je nutné pohlížet dynamicky. Budoucnost je sice zahalena v nejistotě, ale konkurující si vize podnikatelů se pokouší touto mlhou nejistoty prohlédnout. Ten, kdo to dokáže lépe, je na trhu odměněn. Ten, jehož vize se ukázala jako neuskutečnitelná, musí svá očekávání přehodnotit. Chyba učiněná jedním podnikatelem vytváří prostor pro inkasování zisku konkurujícím podnikatelem, jehož očekávání se ukázala přesnější, a proto dokázal lépe uspokojit přání spotřebitelů. Je-li umožněno konkurenční střetávání podnikatelských vizí na trhu, pak jsou chyby odhalovány a odstraňovány. To ovšem neznamená, že vláda musí garantovat „velké množství prodávajících a kupujících na trhu“. Je-li na trhu, kam vláda nebrání v přístupu ostatním, pouze jedna firma proto, že v daném okamžiku ostatní podnikatelé nevstupují na tento trh, neznamená to, že v budoucnu na trh nevstoupí noví inovativní podnikatelé, kteří velmi rychle zbaví původního „monopolistu“ jeho výsadního postavení. Začne-li vláda nějaké odvětví ovšem regulovat (vydá-li licenci umožňující výhradní působení na nějakém trhu), vytváří novým podnikatelům bariéry vstupu na trh, které vedou k tomu, že inovativní podnikatelé rozvoj daného trhu zabezpečit většinou nemohou a vláda, v důsledku odlišných motivací a rozptýlených informací, které používá pro svá rozhodování, to neumí (pro příklady nemusíme chodit příliš daleko).
Teorie podnikatelského objevování prezentovaná v této knize čerpá z tradic rakouské školy, která vznikla na sklonku minulého století, prošla slavnou etapou diskuse o možnosti racionální ekonomické kalkulace za socialismu ve 20. a 30. letech tohoto století a byla mnohými znovuobjevena po udělení Nobelovy ceny za ekonomii F. A. Hayekovi, který spolu se svým učitelem Ludwigem von Misesem po většinu tohoto století bojoval proti narůstající moci státu a omezování prostoru pro svobodnou volbu jednotlivců, zvětšujícímu se přerozdělování a neustálým pokusům vlád o plánování mnoha sfér lidského života. Rakouská škola představuje v současné ekonomii unikátní myšlenkový proud. Její důsledný metodologický individualismus je v přímém rozporu s kolektivistickým metodologickým přístupem mnohých ostatních myšlenkových proudů. Přes velkou geografickou blízkost ovšem nezůstalo českému čtenáři příliš příležitostí k tomu, aby se s těmito stále se rozvíjejícími myšlenkami seznámil. Přes tvrzení některých českých ekonomů, že „pokud by rakouská ekonomická škola zemřela v Rakousku, my v Praze ji při životě udržíme,* “ se tato škola rozvíjí především ve Spojených státech. Evropu pozřel kolektivismus. Liberální institut se proto pokouší prostřednictvím překladů autorů píšících v rakouské tradici a pomocí svých vlastních prací zprostředkovat „rakouské“ myšlení českým studentům, učitelům i široké veřejnosti. Po překladu knihy F. A. Hayeka Kontrarevoluce vědy vychází v roce 1998 kromě Kirznerovy knihy, kterou držíte v ruce, také Misesův Liberalismus a bestseller Henryho Hazlitta Ekonomie v jedné lekci.
Rakouská škola nepředstavuje pouze jednu ze škol současné ekonomie. Jak vidíme na příkladu u nás známého F. A. Hayeka, ale i v této knize na příkladu Israela Kirznera, „rakouský“ přístup je aplikovatelný a aplikovaný při pohledu na společnost v nejširších souvislostech. Člověk a jeho jednání, jeho přání a tužby by měli být vždy středem zájmu každého, kdo chce porozumět fungování trhů a fungování společnosti obecně. Doufám, že tato kniha a ostatní díla vycházející z rakouské tradice alespoň zpomalí proces zapomínání na tento základní fakt. Všemocnost současného státu a síla, s jakou neustále zaznívají klišé o tržních selháních, sociálním státu, veřejných statcích, společenském optimu, boji proti monopolům, nespravedlnosti kapitalismu a stále větší nutnosti přerozdělování a státní regulace ve všech sférách lidského života, napovídají, že slavné Misesovy a Hayekovy argumenty vyslyšeny nebyly. Kniha Israela Kirznera přispívá dalším kouskem do této mozaiky argumentů, které se nám snaží vysvětlit, JAK FUNGUJÍ TRHY.
* Václav Klaus, The 1997 Annual Hayek Memorial Lecture, přednáška v Institute of Economic Affairs, Londýn, 17. června 1997