Vydáním souboru prací právníka, jenž pochází z angloamerického právního světa, se vydavatel ve svém domácím, kontinentálním prostředí, pouští na tenký led. Přestože dnes sotva můžeme hovořit o obou velkých západních právních systémech jako o ideálně typických protikladech, zejména pokud jde o způsob tvorby práva, přece jen v oblasti common law najdeme odvětví, kde by se v evropské tradici vychovaný právník docela ztratil. Má-li mít překlad děl z opačné strany Atlantiku u nás smysl, je třeba zvolit autora, jehož díla obsahují univerzální poznatky a umožňují analýzu právních problémů přenést do našeho kontextu.
Richard Epstein, profesor na University of Chicago a New York University, takovým autorem je. Kromě zásadních děl na poli práva soukromých deliktů, jimiž se zařadil mezi americkou akademickou elitu, je autorem tří desítek knih a stovek článků z oblasti vlastnictví, ústavního práva, protimonopolního zákonodárství, pracovního a správního práva. Od sedmdesátých let ve svých textech, přes počáteční skepsi, navazuje na tehdy se rozmáhající hnutí práva a ekonomie – law and economics –, a to na jeho positivní větev, která se pomocí nástrojů ekonomie pokouší analyzovat účinky právních pravidel na jednání reálných lidí. Dnes je hnutí law and economics nejvlivnějším proudem americké právnické akademie a Richard Epstein jeho vůbec nejcitovanějším představitelem, který přednáší na těch nejlepších univerzitách. Sluší se dodat, že Epstein byl editorem obou nejvlivnějších časopisů na tomto poli – Journal of Legal Studies a Journal of Law and Economics.
Zároveň je Epstein jedním z mála současných právních akademiků, kteří se otevřeně hlasí ke klasickému liberalismu. Nevěří módním proklamacím, že náš svět je natolik komplexní, že je třeba více právní regulace. Tam, kde obhájci státních zásahů volají po „akci“, neboť „trh selhal“, Epstein se ptá, zda intervence nepřinese ještě horší výsledky; když zákonodárce přijme předpis, který má pomoci menšinám na trhu práce, Epstein pomocí ekonomických metod (a to srozumitelně!) ukáže, že změněné instituce s sebou přináší řadu důsledků, jež si původně navrhovatelé vůbec nepřáli. Právě rozbory rozličných regulatorních politik přibližují Epsteinovy práce českému čtenáři. I zde máme antidiskriminační zákonodárství nebo ochranu spotřebitele se svými bohulibými cíli, stejnými hodnotovými východisky a obdobnými nezamýšlenými důsledky.
Epstein se nevyhýbá ani kontroverznějším, o to však možná závažnějším tématům. Je současná praxe dárcovství životně důležitých orgánů správně nastavena? Jakým způsobem zajistit, aby lidé zbytečně neumírali při čekání na transplantaci orgánu? Kam vede naše morální přesvědčení o tom, že „s lidským tělem se neobchoduje“? Nabízí nám poznatky ekonomie recept na tento palčivý problém?
Epsteinovou devizou je, že ačkoli je duší ryzí akademik, dokáže psát populárně, o problémech, které hýbou současností, nezavírá se do slonovinové věže. A jeho odpůrci mu to mnohdy nemohou zapomenout. Když v roce 1991 probíhalo v americkém senátu slyšení o nominaci Clarence Thomase na Nejvyšší soud, tehdejší předseda výboru Joe Biden držel v ruce Epsteinovu knihu Takings a hřímal, že kdo věří v obsah oné knihy, nemůže přeci být soudcem! O pár let později při slyšení o nominaci soudce Breyera opět došlo na otázku, zda Breyer souhlasí s Epsteinovými názory na deregulaci, jako kdyby je žádný rozumný člověk nemohl zastávat. Jak Epstein sám dodává, větší pocty se mu dostat nemohlo.
V ruce držíte soubor statí, jejichž společným jmenovatelem je analytická preciznost a důraz na použití racionálních metod k řešení společenských problémů. V roce, kdy si ekonomická analýza práva připomíná padesát let od svého vzniku, od vydání Coaseho článku The Problem of Social Cost, je snad tato kniha důstojným příspěvkem k oslavě.