“Když Alexandr Veliký navštívil v Korintu filozofa Diogéna a zeptal se ho, jakou laskavost by mu mohl prokázat. Diogénes prý klidně odpověděl: “Ustup mi ze slunce!” Ústup ze slunce je tím,, to by měl každý občan žádat od své vlády.”
Henry Hazlitt, Ekonomie v jedné lekci
Ekonomie v jedné lekci je výjimečná kniha a Henry Hazlitt je výjimečný autor. Kniha, kterou jste právě otevřeli je slabikářem ekonomie. Ukáže vám, jak rozpoznat dobrého ekonoma od špatného a tím vám – kteří se chcete seznámit se základy ekonomického myšlení – vytvoří mantinely, které, budete-li dobrými ekonomy, ani při studiu pokročilejších textů nikdy nepřekročíte. Ekonomie v jedné lekci vznikla krátce po 2. světové válce, v době, která nebyla zdravým ekonomickým zásadám příliš nakloněna. Stát regulující ekonomické aktivity hrál jako po každé válce významnou úlohu v hospodářství. V jedné polovině Evropy se pod sovětským vlivem přímo experimentovalo se socialismem, v druhé polovině Evropy se v poválečné náladě nového světového řádu znárodňovaly jen některé podniky, regulovaly jen některé ceny a pouze některá odvětví. Ekonomická obec byla pod silným vlivem tehdy nové ekonomické teorie Johna Maynarda Keynese[1]. Myšlení intelektuálů bylo náchylné k podpoře rozsáhlých společenských experimentů. Když v roce 1948 publikoval Paul Samuelson první vydání své základní učebnice ekonomie (13. vydání z roku 1989 je stále nejpoužívanější učebnicí ekonomie na českých vysokých školách), která stále obsahuje mnoho z omylů tehdejší doby, přiznal, že byl pod velkým tlakem, jak silných levicových, tak i konzervativních kruhů. “Mohl jsem dosáhnout úspěchu pouze tak, že budu eklektický a centristický.”[2], vyjadřuje Samuelson svůj postoj. Co ale znamenalo být centristický v době, kdy světem zmítala vlna socialismu a etatismu?
Henry Hazlitt se na rozdíl od Samuelsona nesnažil být centristický. Věděl, že píše proti duchu doby. Psal o tom, co pokládal za zdravé základy ekonomie a snažil se vyvrátit nejkřiklavější ekonomické omyly své doby. Když psal svou knihu Ekonomie v jedné lekci, nemohl tušit, že omyly přežívající v rozbouřené době po konci války se stanou základem hospodářských politik vlád po zbytek 20. století. Na textu napsaném před více než 50 lety není ani s přibývajícími lety třeba nic měnit a více než milion prodaných výtisků a stále nové překlady do dalších jazyků potvrzují tento názor. Svědčí to také o tom, že základy ekonomické vědy jsou univerzální, nadčasové a tedy platné bez ohledu na právě populární názory většinového mínění.
Ekonomie v jedné lekci je jen zlomkem Hazlittova díla. Při oslavě 70. narozenin, které ohraničily pouhé dvě třetiny jeho plodného života, Henry Hazlitt vypočítal své spisovatelské úsilí takto:
“Napsal jsem tucet knih. Během 50 let od mých 20. narozenin jsem psal prakticky každý pracovní den: recenze, články, editorialy, sloupky. Odhaduji, že jsem napsal dohromady asi 10.000 editorialů, článků a sloupků, což dohromady dává nějakých 10.000.000 slov. A to vše bylo publikováno. Dalo by se to přirovnat délkou k 150 knihám průměrné velikosti.”
Přestože Ekonomie v jedné lekci se stala mezinárodním bestsellerem a přinesla Hazlittovi věhlas, jeho další díla jsou téměř neznámá. Jeho kniha Návrat starých časů – Příběh o znovuobjevení kapitalismu (Time Will Run Back – A Novel About the Rediscovery of Capitalism) z roku 1951 vznikala v době, kdy George Orwell psal svůj slavný román 1984 a je pouhou náhodou, že Hazlittova fikce vypráví podobným stylem podobný příběh. Rozdíl je v tom, že Hazlittova kniha beletristickou formou vysvětluje základní principy fungování ekonomiky, přibližuje čtenáři fundamentální ekonomické zákonitosti a populárně vysvětluje hluboký poznatek předního představitele rakouské ekonomické školy Ludwiga von Misese, že totalitní společnost nemá ekonomický nástroj, který by jí umožnil smysluplně a racionálně plánovat. Hazlitt, podobně jako v Ekonomii v jedné lekci, krok za krokem ukazuje nefunkčnost státních zásahů do ekonomiky jako je regulace cen, regulace nájemného nebo úvěrové dotace. Uplatnění poznatků, které nabízí ekonomická věda, umožnilo Hazlittovi zakončit jeho román optimisticky. Protože totalitní společnost nemůže dlouhodobě přežít, v Hazlittově fikci (stejně tak jako o něco později ve skutečnosti v zemích střední a východní Evropy) se diktatura rozpadá a svobodné trhy a na počátku velmi zranitelné tržní hospodářství vítězí nad regulací a útlakem.
Vedle beletrie, ze které by se ale mohl mnohému přiučit leckterý vystudovaný ekonom, napsal Hazlitt i řadu odborných prací, a to nejen na poli teoretické či aplikované ekonomie, ale také v oboru morální filosofie. Jeho obsáhlou knihu z roku 1964 Základy morálky (The Foundations of Morality) označují někteří autoři za dílo srovnatelné s věhlasnými díly Adama Smithe Teorie morálních sentimentů (The Theory of Moral Sentiments) a Davida Huma Pojednání o lidské povaze (Treatise of Human Nature). Profesor Leland B. Yeager píše v předmluvě k nejnovějšímu vydání této knihy, že toto dílo poskytuje “nejzdravější filosofické základy pro lidskou společnost, která je ideálem klasických liberálů.”
Z ekonomických děl zaujmou Hazlittovy práce o penězích a měnovém standardu. Toto téma bylo jedním z jeho nejoblíbenějších a své přesvědčení o potřebě odpolitizování emise peněz a návrat k osvědčenému zlatému standardu rozváděl od války, na jejímž konci byl zformován Bretton-woodský měnový systém, až do své zcela poslední publikace, která se objevila v roce 1987 (kdy bylo Hazlittovi 83 let) v Review of Austrian Economics. Bretton-woodský systém byl z části dílem již zmíněného lorda Keynese a Hazlitt od samého počátku hovořil o jeho vrozené nestabilitě a předpovídal jeho pád, ke kterému nakonec v roce 1973 došlo. Keynesova hospodářská doporučení, která vycházela z jeho “nového” ekonomického pohledu, získávala po válce značnou popularitu, kterou si v některých kruzích udržela až doposud. Hazlitt byl přesvědčen o mylnosti celé této doktríny, a proto se odhodlal k husarskému kousku. Ve své knize z roku 1959 Omyl “nové ekonomie” (The Failure of “New Economics”) vyvrátil jedno Keynesovo tvrzení za druhým a to velmi unikátní formou. Převzal strukturu knihy Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz a kapitolu po kapitole, řádek po řádku vytrvale usvědčoval Keynese z omylu a provinčnosti, ukazoval jak Keynesův makropohled naprosto přehlíží jednající a rozhodující se jednotlivce a vytváří falešný obraz společnosti a fungování trhů.
Ve své další knize Pokoření chudoby (The Conquest of Poverty) Hazlitt přesvědčivě ukazuje, že nejlepším způsobem boje proti chudobě je snížení úlohy vlády v ekonomice a umožnění fungování svobodných trhů. Nikoli hospodářská pomoc vlády chudým zemím, nikoli pokusy centrálních bank manipulovat úrokovými měrami nebo mohutné přerozdělovací programy, ale odstranění bariér svobodnému obchodu a umožnění rozvoje lidské kreativity a vynalézavosti jsou osvědčené a stále funkční cesty k bohatství a prosperitě.
Celé Hazlittovo dílo, a Ekonomie v jedné lekci obzvláště, je neocenitelným zdrojem poznatků, který připraví čtenáře na studium pokročilejších textů zdravé ekonomické teorie. Sám Hazlitt za zdravou ekonomickou teorii považoval teorii rakouské školy, představovanou stěžejními komplexními pojednáními o ekonomii z pera Ludwiga von Misese a Murray N. Rothbarda. Jelikož zatím ani Misesovo monumentální dílo Lidské jednání – pojednání o ekonomii (Human Action – A Treatise on Economics) ani stěžejní Rothbardovo dílo Člověk, ekonomika a stát (Man, Economy, and State) nejsou v českém jazyce dostupná, musí se český čtenář spokojit se studiem Misesova Liberalismu[3], který je jen z části čistě ekonomický. Od konce roku 1999 bude mít možnost seznámit se s Rothbardovou skvělou knihou Trh a státní moc[4] (Power and Market), která se zabývá podrobnou analýzou vládních zásahů do fungování svobodných trhů. Jedinou ryze ekonomickou “rakouskou” knihou dostupnou na českém trhu je studie Misesova žáka Israela Kirznera Jak fungují trhy.[5]
S rostoucím počtem překladů významných děl “rakouských” autorů, dochází i v České republice k podobné změně, ke které již před řadou let došlo i ve Spojených státech. Tehdy Henry Hazlitt mohl napsat: “Objevují se také významné signály postupné změny intelektuálního prostředí.” Věřme, stejně jako mohl pozorovat Hazlitt v souvislosti s oživením zájmu o studium ekonomie vystavěné na úctě k jednotlivci a jeho rozhodování, že i u nás poroste “počet těch, kteří se hlásí k rakouské ekonomické škole.”
[1] Keynes, John Maynard: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, český překlad Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1963
[2] Samuelson, Paul: “Credo of a Lucky Textbook Author”, Journal of Economic Perspectives, Volume 11, Number 2, jaro 1997, str. 159
[3] Mises, Ludwig von: Liberalismus, Liberální institut 1998
[4] Rothbard, Murray N.: Trh a státní moc, Liberální institut, vyjde 1999
[5] Kirzner, Israel: Jak fungují trhy, Liberální institut, 1998