1. Lidé, kteří kriticky analyzují zatím publikované parametry nabídky Evropské komise ke vstupu ČR do EU jsou často odbýváni tvrzením„…no ano, nejsou rovnoprávné, natož výhodné, ale vstup do Unie prostě nemá alternativu. Nemůžeme být ostrůvkem v moři.“; Mohl by jste ve stručnosti nastínit alternativy rozvoje národního hospodářství, pokud se občané v referendu rozhodnou do Unie nevstoupit?
Je s podivem, jak často tento argument zaznívá. Naše rozhodování o zásadních věcech by ale snad mělo být vedeno silou argumentů a naší morálkou, a nikoli tím, že státy okolo se chovají jinak. Ve 30. letech bylo správné nepřipojit se k silné vlně antisemitismu a v 50. letech bylo správné a morální postavit se hrůzám stalinismu, přestože řada okolních států to nečinila. Připojit se k „nezdravým“ společným politikám okolních zemí znamenalo pošlapat vlastní svědomí a stát se pouhou bezcharakterní masou. Bylo správné být ostrůvkem v moři zla. Možná že by toto zlo tehdy náš ostrůvek brzy zničilo, ale výsledné zloby alespoň vyniklo oproti správnému, principiálnímu postoji, což by jej nutně oslabilo, než kdybychom jej hned zpočátku posílili splynutím s ním. Evropská unie však není zlo podobné zlu stalinskému či antisemitskému. Proto jí nemůže jít o eliminaci země, která s ní chce spolupracovat a obchodovat – chce být však ostrůvkem, kde neplatí celokontinentální úřednická regulace, která ničí podnikatelské prostředí a vytváří nezaměstnanost. Jestli by se rozhodla mocenskými prostředky prosadit proti mírumilovné České republice obchodní embargo, aby „zlikvidovala“ její prosperitu, ukázalo by se, že navzdory svým vřelým slovům ve skutečnosti je ztělesněním zla, které by ČR zasáhlo bez ohledu na to, zda vstoupí, či ne. Nebylo by to ovšem tak jednoduché. Česká republika stejně jako ostatní evropské země je totiž členem řady mezinárodních institucí, včetně Světové obchodní organizace, což s sebou nese jisté závazky. Např. není možné (s jistými výjimkami, jako je třeba ohrožení celého sektoru v zemi, což by ČR v EU nikdy nemohla způsobit), aby došlo k navýšení cel a byl tak znemožněn obchod mezi zeměmi. Česká republika by tak mohla odstranit všechna cla a tím umožnit svým občanům kupovat laciné výrobky z EU, jako kdyby byla členem, a zároveň si zachovat nízkou nezaměstnanost a snadnou možnost zakládat podniky. EU by na to zvýšením cel nemohla reagovat, i kdyby chtěla. Řada firem z EU by se do regulacemi nesvázané ČR, kde by např. neexistovaly daně z příjmu, stěhovala, čímž by se ještě více snižovala nezaměstnanost a firmy by tak přispívaly k růstu prosperity ČR. Tyto firmy by poté samy „v Bruselu“ lobbovaly za „vstřícný“ postoj k ČR. Být „ostrůvkem prosperity“ by proto nemuselo být vůbec špatné.
2. Ministr zemědělství Palas nás strašil, že v případě rozhodneme-lise do Unie nevstoupit hrozí nám v agrokomoditách prakticky nepřekročitelné celní bariéry mezi ČR a EU. Považujete to za reálné a slučitelné s pravidly Světové obchodní organizace (WTO)?
Zvyšování cel proti výrobkům z ČR je proti úmluvám Světové obchodní organizace, proti trendu posledního půlstoletí a proti doporučení naprosté většiny ekonomů. Zároveň by šlo o krok proti občanům samotné EU. I kdyby k němu přes jeho nepravděpodobnost a protiprávnost došlo, postihne relativně nepatrné množství zemědělců, zatímco všichni čeští občané by se mohli stále těšit z laciných dovážených zemědělských výrobků z celého světa. Je třeba si také položit otázku, proč by nakonec měla ČR vyvážet zemědělské výrobky, když zemědělství patří k činnostem, které nejvíce poškozují přírodu? Čeští zemědělci by (i v této nejhorší variantě) vyráběli tolik, kolik si od nich budou ochotni kupovat ostatní obyvatelé ČR.
3. Zemědělský eurokomisař Fischler naznačil, že o nevstupu do Unie bychom ani neměli uvažovat, neboť potom vůle stávajících členů řešit naše problémy „ochabne“;. Jaké problémy v hospodářském životě české společnosti vidíte jako vědec – ekonom vy a v čem bychom si v jejich řešení bez eurokomisařů nedovedli poradit?
Žádná země na světě nezbohatne díky zázračnému řešení problémů úředníky. Proto i Česká republika zbohatne pouze tak, když lidé budou pracovat a vyrábět, policie bude chytat zloděje, vědci dokáží své poznatky prosadit v praxi a studenti budou kvalitně vzděláni ve školách, tj. když lidé nebudou trávit drahocenný čas přemýšlením nad tím, jak např. vyzrát na zdravotní pojišťovnu. Každému člověku musí být jasné, že úředníci se svými razítky nejsou zdrojem prosperity. A zatímco úředník na katastrálním úřadě může občas pomoci lidem při tvorbě prosperity, o úředníkovi v Bruselu se to říci nedá. Jestli si eurokomisaři začali myslet, že nejsou úředníky, tak se velmi mýlí. Tito tvůrci evropských politik sice mohou odebrat podnikatelům část prostředků např. v Německu a postavit za ně silnici v Čechách, ale česká prosperita bude vždy stát na místních dovednostech a efektivitě, a nikoli na darech z Německa. Navíc byrokratizace společnosti, kterou EU vytváří, může snadno odvést z ekonomiky mnohem více zdrojů než jich přinesou dotace z jiných zemí.
4. Evropské unie si vytvořila svou centrální banku. Jaké důsledky může mít fungování celoevropského centrálního bankovnictví na papírovém standardu. K čemu tento systém v historii vedl a k čemu může vést v budoucnosti?
Centralizace bankovnictví a vytvoření Evropské centrální banky je velmi nebezpečným procesem. Kdyby existovaly městské centrální banky, lidé by snadno viděli, že jejich centrální bankéři se mají velmi dobře, aniž by si vydělávali prací jako ostatní lidé. Zatímco všichni obyčejní lidé musí pracovat, aby si pak za vydělané peníze mohli něco koupit, centrální bankéři si peníze sami tisknou. Tedy bez práce mají koláče. Zatímco oni se mají dobře, ostatní lidé vidí, jak ceny všeho neustále rostou. Městští centrální bankéři by asi těžko hledali úkryt před spravedlivým hněvem svých spoluobčanů, kteří by zřetelně viděli, jak pár lidí se má na jejich úkor dobře. Je-li centrální banka a tisíce lidí v ní pracujících v Praze, lidé vidí pouze rostoucí ceny a nechápou, že za to mohou miliardy papírových korun vytištěných centrálními bankéři. Nechápou podstatu tohoto procesu, a proto terčem jejich hněvu už centrální bankéři nejsou. No a je-li centrální banka “v Bruselu”, pak už jsou centrální bankéři se svými koláči bez práce tak daleko, že lidé ani nevědí, že tam nějací centrální bankéři a jejich stroje na tisk peněz jsou. Jestli jsou to právě tito úředníci, kteří mají zajistit prosperitu ČR po vstupu do EU, pak nám opravdu bez nich bude lépe, a budeme moci nasměrovat své úsilí na odstranění těch našich místních centrálních bankéřů, aby si bez práce někdo nemohl pochutnávat na našich místních koláčích.
5. Jsou šance na jeho pokojnou změnu vyšší v relativně homogenní České republice nebo v konglomerátu států zvaném Evropská unie?
Příklad s centrálními bankéři ukazuje, že politická centralizace, kterou EU představuje, nám znemožní řešit naše problémy. Vstoupíme-li do EU, nikdy se totiž centrálních bankéřů nezbavíme. Bude totiž mnohem obtížnější vůbec identifikovat, v „čem je problém“, neboť všechny úřady budou od lidí příliš daleko a české úřady budou s evropskými spjaty pevnými vazbami. Škoda způsobovaná městským centrálním bankéřem je proto snadno identifikovatelná a odstranitelná. Evropská centrální banka, stejně jako evropský komisař pro zemědělství, dopravu atd. bude s námi stále, a nikdy se jich nezbavíme. Navíc v důsledku „celoevropské demokracie“ o všech těchto věcech budeme stále méně rozhodovat. Vidíme, že s každou další konferencí ubývá oblastí, kde mají státy právo veta, a přibývá tedy sfér, kde rozhoduje většina (tj. kde ztrácejí vliv občané malých zemí).
6. Smlouva o přistoupení ČR k EU bude mít prý přibližně 6 000 (šest tisíc)stránek. Jako profesionál, který se živí mimo jiné četbou a analýzou textů, budete mezi jejím podpisem a referendem (časový interval se odhaduje na několik týdnů) schopen podrobit tento text kritické ekonomické analýze a na jejím základě se v referendu zodpovědně rozhodnout?
Desetitisíce stran komunitárního práva není nikdo schopen přečíst a pár tisíc stran nové smlouvy na tom nic nezmění. Všechny tyto tisíce stran představují nové tisíce regulací. Lidé dříve věděli, jak lze žít a podnikat, aby se člověk nedostal do rozporu se zákonem. Stačilo nekrást a splnit to, k čemu se člověk zavázal ve smlouvě. Nyní je tento názor pokládán za staromódní. Lidé nesmí dělat tisíce věcí, které nikomu neškodí, a musí dělat tisíce věcí, jejichž smysl nikdo kromě úředníků nechápe. Úřednická zvůle poté nezná mezí, neboť je jen otázkou chvíle úřednické snahy najít nějaký prohřešek, porušení nějakého předpisu. Všichni se pak dostávají do područí úřednické moci. Na každého lze něco najít. Desetitisíce stran eurolegislativy celou věc jen zhorší. Když se Evropa vydávala před 150 lety na cestu prosperity, rušily se celé zákony, aby bylo možné dovážet, vyvážet, cestovat apod. Lidem se dávala svoboda. Dnes je tomu naopak. Píší se zákony nové. Dokud však úřednické razítko nedokáže vyrobit stroj nebo nasytit člověka, budou tisíce stran orazítkovaných dokumentů jen cestou k vládě úředníků a chudobě.
Vyšlo v roce 2002.