Chcete zamaskovat svou neschopnost? Nechcete nést odpovědnost za důsledky svých vlastních činů? Není problém. Využijte neznalosti velké části populace. Svezte se na vlně více či méně skrývané nenávisti. Vytvořte si nepřítele! Na něj už poté bez problémů svalíte vše špatné, zatímco sami budete mít dobře krytá záda. Možná si řeknete, že je to stará otřepaná metoda. Možná ano, ale stále funguje. Politici a státní úředníci se k ní rádi často uchylují. Obyčejní lidé (oběti této falešné hry) se však učí. Naneštěstí pro ně ale pomalu. Pravděpodobně by na ně již neplatila báchorka o lakotných arabských šejcích, kteří způsobili v 70. letech vlnu inflace ve většině „rozvinutého“ světa. Každý dnes ví, že nebýt inflačních politik centrálních bank se všemi známými negativními dopady na blahobyt společnosti, nic tak strašného by se po ropných šocích nestalo.
Šejkové již vyšli z módy, i když kdo ví, čeho se dočkáme, budou-li ceny ropy ještě chvíli růst. Není to dobrá záminka pro natištění trocha nových peněz? Snad i Mezinárodní měnový fond či Světová banka by ruku k dílu přiložily. Mají s tím přece velké zkušenosti. Co je však velmi v módě, a platí to v současnosti obzvláště o České republice, jsou „zlí“ cizinci. Cizinci jsou nepřítelem číslo jedna, hřímají naši ministři v nezvyklé jednotě. „Ničí náš trh práce“, snaží se moudře argumentovat ministr práce. „Jsou zdrojem nezměrné kriminality“, přidává další expertní argument ministr vnitra. Cizinci se musí eliminovat. Je to cizí prvek v naší české kotlině. Podívejte, co Čechů je bez práce, tak proč tady trpět tyhle vetřelce. Kdo o ně stojí?
Na tuto klíčovou otázku je třeba těm, kteří nevidí, či možná raději, nechtějí vidět, odpovědět. Lze nezvratně prokázat, že o cizince, kteří přicházejí do České republiky za prací (a těch je naprostá většina), stojí čeští podnikatelé. Ti si je dobrovolně najímají a tím demonstrují, že si jejich práce cení za danou cenu více než práce Čechů, kteří usilují o stejná místa. Kdo by jim mohl zazlívat toto rozhodnutí? Kdo by dbal na barvu kůže, akcent řeči či barvu pasu v náprsní kapse? Ten, kdo je danou práci ochoten vykonat nejlevněji, ten ji dostane. Zaměstnanec je spokojen, neboť dostane výplatu. Zaměstnavatel je spokojen, protože dostane službu, jakou chtěl a ještě ušetří nějaké peníze. Vzniklá úspora peněz může sloužit k nákupu další služby nebo zboží, který by nebyl jinak možný, kdyby nebylo lacinější pracovní síly. Je tedy dosaženo zvýšení společenského blahobytu. Ona další služba je čistý přírůstek bohatství. Čeští pracovníci, které podnikatel nezaměstnal, představují nevyužité výrobní faktory, které mohou tvořit další bohatství. Třeba tak, že nabídnou službu, kterou si naši podnikatelé koupí za ušetřené peníze v důsledku zaměstnání zahraničních dělníků. Omezení plýtvání, využití dělby práce, zaměstnávání nejefektivnějších výrobních faktorů, to je podstata pokroku. Kdo by byl proti? Kdo by nutil podnikatele plýtvat a nevyužívat nejefektivnějších výrobních faktorů? Kdo by jim mluvil do toho, koho ve své firmě zaměstnají? Kdo by jim říkal, že na barvě pleti a mateřském jazyku záleží?
Odpověď je jednoduchá. Česká vláda v čele se svým ministrem práce a sociálních věcí. Ministrem, jehož činy nasvědčují tomu, že skutečně chce připravit lidi o práci a vymýtit z lidí veškeré sociální cítění. Ministrem, který zakazuje soukromým podnikatelům, aby se při přijímání zaměstnanců do svých firem ptali svých zaměstnanců kolik je jim let, zda jsou muž či žena nebo jsou-li komunisté, fašisté či křesťané. Na tyto otázky má každý soukromý vlastník právo a podle odpovědi na ně může jako vlastník firmy nabídnout danému člověku odpovídající pracovní smlouvu. Ten samozřejmě na takové otázky nemusí odpovídat, nechce-li, a nabízené místo nemusí přijmout. Náš ministr ale dosáhl toho, že takové dobrovolné jednání je trestné. Ovšem ministr, který se ve svém úřadu cítí být vlastníkem všeho, kam jeho oko dohlédne, byť jím není, se nestydí týmž majitelům soukromých firem nařizovat, že se sice při přijímání svých pracovníků nesmí zeptat na věk, ale musí řídit barvou jejich pasu. Kdo nemá pas s dvouocasým lvem, musí mít nejprve od ministrových úředníků bumážku, že smí (!) pracovat. (Co je to za zemi, kde se lidem zakazuje pracovat, přestože chtějí. Pracují-li bez povolení, jsou vyvezeni ze země.) Tu dostane pouze tehdy, není-li žádný Čech, který by se o dané místo ucházel. Ministr tedy nejen že rozhoduje o majetku druhých, a určuje, kdo bude ve firmě soukromého majitele zaměstnán, na což nemá právo, ale nutí jej pod trestem vězení dělit své zaměstnance na Čechy a Nečechy a podle toho s nimi zacházet. Je smutné, že lidé, kteří na ulicích vykřikují „Čechy Čechům“, ale jinak si své živobytí obstarávají tak, že pracují a nabízejí služby, které od nich jiní lidé dobrovolně kupují, jsou zavírání do vězení, zatímco ministr, který heslo „Čechy Čechům“ zavádí do praxe v kolosálním měřítku a žije z peněz sebraných pod pohrůžkou násilí ostatním, se těší dokonalé úctě a káže ze svých výšin o rovnosti, spravedlnosti a právu. Pak přidá s úsměvem na tváři, že kromě toho cizinci narušují trh práce.
Celá série podobných státem organizovaných útoků na blahobyt lidí nemůže nezpůsobit ochromení trhů. Minimální mzdy, sociální zákonodárství, vysoké daně, tzv. zdravotní a bezpečností normy nutně způsobují (a každý ekonom to ví) nezaměstnanost. Ministr se ale snaží ukázat, že je mužem na svém místě, a vymýšlí další opatření, kterými bojuje proti nezaměstnanosti. Každý další zásah ale samozřejmě situaci jenom zhoršuje. Nikdo si snad nemůže myslet, že třeba tzv. aktivní politika zaměstnanosti vytvoří nějakou zaměstnanost. Redistribuční schéma, kdy na jednom konci republiky někomu vezmete část jeho příjmu a dáte jej někomu jinému na druhém konci republiky, lze sice zkonstruovat tak složitě, že člověka, který peníze dostane, bude více vidět než člověka, který o ně přijde, nicméně pracovní místo nevznikne ani jedno, aniž by nějaké nezaniklo. Iluze o prospěšnosti „ministra práce“ je ovšem poměrně dokonalá. Jak pak vysvětlit, že takový skvělý člověk v úřadě se s tou nezaměstnaností ne a ne vypořádat? Vždyť se tak snaží. Naštěstí jsou tady cizinci. Ti za to mohou. Narušují nám přeci trh práce. Vždyť i v Evropské unii se proti nim brání. Tak dobře, nepustíme je k nám. Vždyť někteří jsou černí a jiní mluví rusky, z těch nic dobrého nekouká. To se ale říkat nesmí, to je u nás trestné. To smí jen ten náš dobrý ministr, co jim bere práci. Dobře jim tak. Ještě že ho máme.
listopad 2000